Prozaik a esejista Michal Ajvaz se narodil 30. října 1949 v Praze. Po maturitě na Střední všeobecně vzdělávací škole v letech 1967-1974 studoval češtinu a estetiku na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze. Pracoval v různých dělnických profesích (sálový dělník, domovník, noční hlídač garáží a čerpač ve Vodních zdrojích Praha), od roku 1994 je ve svobodném povolání. Žije v Praze.
Ajvazova fantazijní básnická (Vražda v hotelu Intercontinental) a především prozaická tvorba má tématicky blízko k prózám jeho generačních vrstevníků Jiřího Kratochvila a Daniely Hodrové. Všem třem je společné prolínání současných velkoměstských reálií přesně vystihujících genia loci (u Hodrové a Ajvaze Praha, u Kratochvila Brno) a nadpřirozených jevů. Ajvazovy prózy vstřebávají podněty Meyrinkových mystických románů z Prahy a Borgesova magického realismu, zároveň využívají prvků dobrodružné literatury, čímž se posouvají do blízkosti žánru tak zvané urban fantasy, v české literatuře nezastoupeného (např. britský spisovatel Neil Gaiman). V povídkách souboru Návrat ztraceného varana se po Praze s naprostou samozřejmostí pohybují cizokrajná zvířata nebo vodní tvorové, jejichž přítomnost s výjimkou vypravěče nikoho nepřekvapuje. Například v povídce U Pavouka hosté kavárny s ostentativním nezájmem přihlížejí lítému souboji vypravěče s obrovským ještěrem; absurdnost situace dovršuje číšník, který vypravěče obtěžuje se zaplacením účtu. Symbolický název Ajvazova prvního románu Druhé město vystihuje významovou rovinu jeho próz: hledání a posléze zobrazení jiného světa. Přitom nejde o konkrétní podzemní či nadpozemskou říši, ale svět nacházející se za hranicí lidského rozumového chápání a smyslového vnímání, svět, který se osvobozuje od našich ustálených znakových systémů. Ne náhodou se vstupní branou do druhého města stává písmo, kniha nebo knihovna: ve Druhém městě je prvotním signálem druhého světa kniha s odlišným písmem, vstupuje se do něj mezi regály univerzitní knihovny; v novele Bílí mravenci z knihy Tyrkysový orel je to chuťové lasturové písmo. Ve Zlatém věku tato tendence pokračuje: druhý svět již není třeba hledat, nachází se na neznámém ostrově v Atlantickém oceánu. Více než polovinu románu zabírá popis ostrova a jediné tamní Knihy, která koluje mezi ostrovany a každý ji může dle libosti měnit. Pro svou neuchopitelnost a tvarovou amorfnost je Kniha nečitelná, přesto vypravěč přibližuje čtenáři ve druhé části jeden z jejích četných příběhů. Vypravěč je stylizovaný do podoby pražského chodce, který zapisuje viděné nebo jemu vyprávěné. Typickým stavebním principem – a to znovu všech – Ajvazových próz je skříňková kompozice s efektem několikastupňové zprostředkovanosti: vyprávění jsou vkládána do sebe, přičemž jednotlivé roviny se prolamují a proskakují z jedné do druhé (nejvíce těchto vrstev lze napočítat v novele Zénónovy paradoxy z knihy Tyrkysový orel). Vtipnost Ajvazových textů je důsledkem asociativního spojování zcela nesourodých jevů a bezprostřední blízkosti banálních životních situací a závažných filozofických problémů. Silná je přitom inspirace fenomenologií: k nalezení druhého světa je zapotřebí husserlovského “uzávorkování” existence našeho světa. S tím souvisí značná popisnost Ajvazova stylu, neboť obšírnou determinací a důrazem na detail se ukazuje nesamozřejmá tvář věci, náš navyklý způsob vnímání je narušen a věc se ukazuje taková, jaká ve skutečnosti je. Teoretické zázemí své románové tvorby Michal Ajvaz předkládá v knihách Znak a bytí a Tajemství knihy.
(eg)
Medailon je aktuální k 1. červnu 2006
E michalajvaz@seznam.cz
www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1204
DOSTÁLOVÁ, Jana. Topos města v díle Michala Ajvaze. Bakalářská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2009.
Napětí mezi beztvarostí a tvarem: S Michalem Ajvazem o fikčních jazycích, sci-fi a nemocných městech (rozhovor vedl Pavel Kořínek; A2, 23/2011).
Autorská práva v zahraničí
Literární agentura Dana Blatná, www.dbagency.cz
