Prozaik, publicista a překladatel Jan Balabán se narodil 21. ledna 1961 v Šumperku, od dětství žije v Ostravě. Vystudoval obor čeština – angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po ukončení studia pracoval jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, nyní se živí jak překladatel na volné noze (do češtiny převedl mimo jiné tituly H. P. Lovecrafta a T. Eageltona). Držitel ceny Magnesia litera (in memoriam) za knihu Zeptej se táty (v kategorii Kniha roku). Jan Balabán zemřel 23. dubna 2010.
Charakteristickým žánrem Balabánovy prózy nesoucí autobiografické rysy a zachycující atmosféru Ostravska je útvar krátké lyrizované povídky. Jejich tématem je život střední generace, která prochází životní krizí, obdobím definitivní ztráty iluzí, v němž autorovy postavy bilancují dosavadní život a zjišťují, co všechno nestihly učinit. Existenciální ladění povídek je navozeno snahou postav, často marnou, vynahradit si dosavadní ztráty a věrohodně přežít několik nejbližších hodin. Balabánův jazyk tíhne k výrazovému minimalismu, který text za pomocí symbolických náznaků (včetně názvů próz), drobných alegorických příběhů a nedořečených míst interpretačně otvírá. Výpovědní naléhavost zvyšují využití formální struktury biblických a liturgických žánrů (litanie, kletba, modlitba, zpověď) a náhlé změny rytmu a charakteru vyprávění (lyriku střídá expresívnost) v rámci krátkého úseku. Zatímco sedmnáct povídek Balabánova debutu Středověk se odehrává převážně v nereálném světě za využití prvků sci-fi nebo fantasy literatury nebo v jakési vzdálené a nenávratné minulosti, prozaická skladba Boží lano již vychází z autorovy životní zkušenosti pobytu v USA. Ve třech motivicky propojených částech se hrdinovo reálné cestování stává stimulem k obraznému putování sebou samým, geografická vzdálenost má za následek změnu perspektivy a s ní související životní účtování a pochybnosti o vlastní víře. Vzájemná provázanost formálně samostatných textů vystupuje do popředí v následujícím povídkovém cyklu Prázdniny. Spojitost šestnácti krátkých povídek je dána především jejich postavami, mezi nimiž panují úzké rodinné či partnerské vztahy. Charaktery hrdinů jsou rozvíjeny postupně, střípkovitě, jejich osudy jsou nastíněny ve více povídkách z různých pohledů. Životní příběh je přitom sdělován jakoby mimochodem, je svinutý v jednom přelomovém bodě hrdinova života, který se rozkošatí dalšími odkazy, na jejichž základě čtenář rekonstruuje minulost postavy. Téma rodinné a především manželské krize většiny povídek přechází i do novely Černý beran. Impuls k bilancování společně prožitých let manželské dvojice vyvolá tentokrát strýcova smrt. Jednoduchý příběh je podán mozaikovitě, skládá se z množství krátkých kapitol bez kauzální návaznosti, v nichž se přítomnost prolíná s minulostí.
(ph)
Medailon je aktuální k 1. listopadu 2005.
