Autoři

Kandidátem věd se stal v roce 1967. V letech 1957–1962 pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu, 1962–1967 jako bibliograf ve Státní knihovně. V roce 1967 odešel do invalidního důchodu. V letech 1993–96 přednášel na FF KU a na jiných vysokých školách v Bratislavě, kde od počátku 90. let také žije. Věnuje se rovněž dramatické tvorbě, překladu, psaní pro děti a hudbě. Egon Bondy zemřel 9. dubna 2007.

Jako řadu mladých lidí přitahoval i Fišera po válce surrealismus: roku 1949 přispěl do rukopisného sborníku surrealistů Židovská jména (1995), který reagoval na vzmáhající se antisemitismus, a vybral si tehdy stejně jako ostatní zúčastnění autoři židovsky znějící jméno Egon Bondy, jež později používal jako svůj stálý literární pseudonym. Po rozchodu s Teigeho surrealistickým okruhem vytvořil spolu s Janou Krejcarovou, Ivem Vodseďálkem a dalšími skupinu nonkonformních autorů, která počátkem 50. let vydávala strojopisnou edici Půlnoc, v níž pro úzký kruh přátel zpřístupňoval své první básnické sbírky. Bondy byl sice přesvědčený marxista, odmítl však soudobou stalinskou podobu socialismu a vytvořil si vlastní způsob tvorby – „totální realismus“. Chtěl se vzdát veškeré stylizace a vsadil na totálně přesný záznam skutečnosti, aby tak předešel zradě řeči. Později přejal od Vodseďálka poetiku tzv. „trapné poezie“ – záměrným odpoetizováním a trapností parodoval socialistický realismus tak, že jeho dadaisticky psané nonsensové říkanky byly ještě stupidnější než oficiální poezie a budovatelská hesla té doby. Vědomě provokativní, klaunské texty s přímočarou triviálností reflektovaly osobní i milostné prožitky, ale i bezvýchodnou situaci a brutalitu života padesátých let. Proti náročnému volnému verši vědomě staví jednoduché veršovánky, v nichž užívá prvků jazykové komiky – triviálních gramatických rýmů, bilingvních kalambúrů, automatismů a slovních klišé. Tato poetika záměrné naivity a hravé nehoráznosti došla velkého uznání v undergroundu 70. let, kdy byly některé Bondyho texty zhudebňovány rockovou skupinou Plastic People of the Universe a autor se stal jednou z vůdčích postav české undergroundové kultury. V autorově literární tvorbě dominuje především poezie, vedle rukopisných sbírek z počátku 50. let (např. Totální realismus, Trapná poezie, Velká kniha, poema Pražský život) zahrnuje jeho rozsáhlé básnické dílo (Básnické dílo Egona Bondyho vydané v letech 1989–1993 v edici Martina Machovce obsahuje devět svazků) pásmové skladby, vizionářské eposy, poemy, perzifláže a polemickou i konfesijní lyriku. Poezie se Bondymu stala nezbytným způsobem řešení jeho permanentního sporu se světem i vykoupením z osobních krizí. Souběžně s poezií jednak od 70. let vzniká rovněž rozsáhlá Bondyho próza, promíchávající vlastní autobiografii s nadosobním podobenstvím a filosofickými pasážemi (Prvních deset let, Invalidní sourozenci, Sklepní práce, Severin, Leden na vsi aj.), jednak se rozvíjí autorova činnost filosofická, zaměřená především na marxistické učení a na myšlenkové proudy Východu (mj. šestidílné Poznámky k dějinám filosofie).

 

Z důvodu, že autorova bibliografie čítá víc než sto položek, odkazujeme zájemce na internetovou adresu http://libpro.cts.cuni.cz/bibl_bondy_egon.pdf, kde najde více než šedesátistránkovou detailní bibliografii E. B. zpracovanou Martinem Machovcem.

 

(vk, rk) 

Medailon je aktuální k 1. květnu 2007

www.egonbondy.info

 

www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=915

KUŽEL, Petr. Filosofické prvky v beletristickém díle Egona Bondyho. Bakalářská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 

KUŽEL, Petr. Vývoj básnického díla Egona Bondyho v 50. letech 20. století. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2008.