V Litoměřicích se vyučil zahradníkem a tuto profesi nějaký čas vykonával. Díky ní se dostal do Choustníkova Hradiště, kde se začal zajímat o osobnost barokního mecenáše hraběte Šporka a jeho Kuks. Ohlasy z tohoto životního období se objevují i v jeho literární tvorbě (mj. Hovory ve skříni v samizdatové verzi sbírky Zadrhlo za hrdlo).
Bor vystřídal během komunismu řadu profesí, které byly spojeny, jak sám říká „s tím, že si budu dělat, co budu chtít“. Byl zahradníkem, pracoval u vysokých pecí, byl strojníkem v čistírně plynu, divadelním kulisákem, svářečem, pracovníkem v reklamě, elektrikářem, vychovatelem, antikvářem, restaurátorem, knihařem atd.
Literární činnost Bora je ovlivněna hermetismem, prodchnutým jemným estetickým cítěním.
Autor používal celou řadu pseudonymů. Nejznámější pseudonym D. Ž. Bor je grafickou přesmyčkou jeho občanského jména; písmeno Ž. lze po vertikále rozložit na V. Z.
Své první práce publikoval v samizdatu; mezi lety 1971–1989 vydal 34 různých samizdatových titulů, mezi nimiž lze najít i nejkrásnější české „podzemní“ knihy vůbec.
Svou činnost po roce 1989 spojil s nakladatelství Trigon. Knižní produkce již překročila sto padesát titulů. Mezi nimi je souvislá řadu textů, umožňujících studium „tradičního esoterismu“.
Desky výběrových exemplářů zdobí unikátní umělecká díla. Vazby běžných výtisků jsou často označeny typickým emblémem hada urobora.
Bor publikoval čtyři básnické sbírky: Velká denní hudba, 1963, další v nakladatelství Trigon: Zadrhlo zahrdlo, 1996, Klonování času, 2005 a Plankty, 2009. Za Klonování času byl v roce 2005 nominován na Státní cenu za literaturu.
Bor je rovněž autorem řady esejů, odborných publikací, úvah a povídek. Své esoterní články publikoval ve sborníku Logos, literární texty v časopisech Analogon a Tvar.
(Převzato z Wikipedie.org; fotografie z internetových stránek města Trutnov)
Medailon je aktuální k 13. 12. 2010
Nakladatelství Trigon
Autor v pořadu Ještě jsem tady v České televizi
Rozhovor Jiřího Kuchaře s autorem v časopisu Regenerace
