V oficiálně debutní novele Daleko od stromu autorka jednak líčí existenciální trauma senzitivní dospívající dívky, usilující tváří v tvář narůstajícím psychickým nejistotám a vlnám úzkosti o vlastní generační vědomí a vyhranění se vůči pokolení rodičů, jednak v koncepci své prozaické výpovědi směřuje k podobenství moderního světa, prostoupenému ozvuky starodávných legend a rezonancí jejich mytických významů stejně jako fenomény konkrétní reality české společnosti ze začátku 80. let. Zejména ve srovnání s myšlenkovými parametry většiny titulů tehdejší tzv. oficiální knižní produkce byla Brabcová považována za synonymum nastupující nezávislé české literatury a jako jedné z prvních jí byla udělena Cena Jiřího Ortena, určená pro mladé literáty, tehdy z řad autorů samizdatu. V titulu Zlodějina autorka do určité míry rozvíjí některé motivy a linie ze své prozaické prvotiny, ještě větší důraz tu však klade na asociativní metodu vyprávění, nejednou v tvůrčí korespondenci s někdejšími inspirativními postupy „nového románu“. Ačkoli politický Absurdistán patří po roce 1989 minulosti, i nadále se pohybujeme v kulisách bláznivého, z kloubů vymknutého a přízemně absurdního světa. Ať jde o linii jakéhosi „tlusťocha k pohledání“, který po mnoha kormutlivých zkušenostech definitivně propadl sklonu k choromyslnosti, anebo o historii obyčejné prodavačky, která zůstává uvězněna v sídlištním výtahu a může pohlédnout na svou lidskou situaci znenadání jakoby nezúčastněně. Pokaždé se tu moderní podobě civilizace nastavuje cosi jako roztříštěné zrcadlo ustavičného asociativního myšlení. V jeho proudu se dá pokračovat snad donekonečna, aniž by došlo k sebemenšímu náznaku dějové kostry románu; posléze však z něho vyvstává podivuhodná slovní a vjemová kosmogonie nynější tvářnosti lidstva a jeho věčně bizarního a obskurního myšlení. Tato románová skladba se opírá především o stylistické finesy textu a záviděníhodný rozkmit autorčiny imaginace. Sama Brabcová konstatovala, že těm čtenářům, kteří pro její knihu naleznou patřičné pochopení, „se objeví zázrak transsubstiace: jedinečnost lidských životů, které se vzpírají zbanalizování a zprůměrňování uprostřed chaosu našich dnů a zarputile se prolamují k opěrným bodům lidství“. O třetí próze Zuzany Brabcové Rok perel se v médiích hovořilo zejména jako o první české knize, která se zabývá „módní“ problematikou lesbického citového vztahu. Mnohem víc než o milostné peripetie vyplývající z poznání či uvědomění si změny v sexuální orientaci tu však spisovatelce jde o nalezení anebo znovunalezení psychické integrity a identity jejích postav (zčásti autobiografických), prožívajících trauma ze životního ztroskotání a ztrácejících v konfrontaci se stále víc globalizovanou společností – a jejím zdůrazňováním vnějškových atributů – stále katastrofičtěji svůj vnitřní smysl. Jedním z palčivých témat této autorčiny prózy se stává pocit deprese z charakteru současné deformované, nepřirozené a kolikrát vůbec neodehrávající se mezilidské komunikace.
(vn)
Medailon je aktuální k 1. červnu 2008
