Autoři
Ivona BŘEZINOVÁ
Ivona Březinová se narodila 12. května 1964 v Ústí nad Labem. Po maturitě na gymnáziu vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně (český jazyk – dějepis); následně zde začala pracovat jako asistentka na katedře bohemistiky a získala doktorát pedagogických věd v oboru český jazyk a literatura.
Ivona Březinová patří v současné době mezi naše nejproduktivnější a zároveň nejčtenější autory literatury pro děti a mládež. Její knížky získávají mnohá ocenění, autorka sama byla dětskými čtenáři v roce 2004 pasována na „rytíře Řádu krásného slova“. Některá díla Ivony Březinové vyšla v překladu i v zahraničí. Svoji prvotinu, příběh pro dospívající čtenáře Zrcátko pro Markétu, vydala v roce 1996. Přestože hlavním hrdinou je chlapec, strukturou i obsahem jde spíše o dívčí román. Protagonista Medard Koukol v něm prožívá různé strasti i slasti dospívání – trápí se se svým jménem a přemýšlí, jak se ho zbavit, před světem utíká do improvizované chemické laboratoře v kůlně a věnuje se tam svým oblíbeným pokusům, otravují ho sestra i rodiče, ale při náhlých matčiných zdravotních potížích zažívá strach a bolest, přichází první láska i první poznávání erotiky, zatím jen ve sféře představ a lehkých náznaků. Debut Ivony Březinové byl víceméně příznivě přijat a spisovatelka získala své první čtenáře. Ještě ve stejném roce vydala další knihu určenou podobné věkové skupině – Věra, Nika a sedm babiček, v níž dvě kamarádky dávají dohromady své osamělé rodiče. Již tyto první knížky určily směr, kterým se Březinová nejčastěji vydává při svém psaní: příběhy s dětským hrdinou, zasazené do současnosti, s více či méně výrazným sociálním kontextem a dost často se skrytým výchovným záměrem. Mezi velkým množstvím vydaných knih – během deseti let přes čtyřicet původních titulů – tvoří dvě největší skupiny romány pro dospívající a knížky pro mladší nebo začínající čtenáře. Vedle toho je Březinová autorkou několika naučných knih – např. Velká dětská encyklopedie (2002), didaktické listy pro předškoláky Míša a Šíma (2004). Pokusila se i o tvorbu pro dospělé – romány pro ženy Madona v kabátě (1997) a Madona bez kabátu (1998). Na pomezí literatury pro mládež a pro dospělé jsou životopisné knihy Kateřina nejen ze Zámku (1998) a Miss sympatie Petra Faltýnová (1999) a sci-fi Čtení trávy ze zamýšleného cyklu Zeď (1998). Při přehlédnutí a porovnání celé dosavadní tvorby Ivony Březinové je však patrné, že odbočky z literatury pro děti a mládež do jiných směrů jsou spíše pokusy nebo rovnou slepými uličkami (vyjma kladně hodnocené a čtenáři stále žádané sci-fi Čtení trávy). Mezi knížkami pro dospívající čtenáře nejvýrazněji upoutala série dívčích románů Holky na vodítku – Jmenuji se Ester (2002), Jmenuji se Alice (2002) a Jmenuji se Martina (2003). Celý triptych získal řadu ocenění včetně Zlaté stuhy či cen knihovníků a učitelů v anketě Suk. Romány jsou komponovány jako výpovědi dívek léčících se z různých závislostí či psychických poruch (gamblerství, drogy, anorexie/bulimie) ve stejné psychiatrické léčebně. V textu se prolínají graficky i vypravěčsky odlišené dvě části příběhu: hlavní linii tvoří subjektivní vyprávění hlavní hrdinky, pojaté jako ohlédnutí k počátkům jejích problémů a stylizované coby deník nebo dopis; tato linie je doplněna objektivním popisem života v léčebně. Patrně nejzdařilejší ze série je první příběh o gamblerce Ester, poslední příběh bulimičky Martiny působí místy trochu přeexponovaně a méně reálně. Ve všech třech knížkách je osvětově-výchovný záměr více než zřejmý, lze však říci, že autorka netradiční témata zpracovala přitažlivě a čtivě. V roce 2005 vyšla knížka Básník v báglu, kterou začíná jiná volná série dívčích románů – tentokrát se Březinová snaží přiblížit dospívajícím některé spisovatele 19. století a vytváří příběhy ryze současné, inspirované však právě osudy zdánlivě nudných klasiků. Básník v báglu odkazuje na Karla Hynka Máchu – trojice gymnazistek se o prázdninách vydává k Máchovu jezeru a spíše nevědomě putuje po básníkových stopách. V následující knížce Blonďatá Kerolajn (2006) podobná parta vyjela na jarní prázdniny do Podještědí, kraje Karolíny Světlé. Z knížek pro mladší čtenáře připomeňme alespoň některé: Panenka z ebenového dřeva poprvé vyšla v roce 1997 – námětem je pobyt české rodiny s desetiletou dcerou v Africe, poznávání neznámého prostředí, setkávání kultur. V knížce typu „první čtení“ O kočce Kačce (1998, oceněna Zlatou stuhou 1999) hlavní hrdinka a vypravěčka v jedné osobě zaznamenává krátké příhody kočičího i lidského života. Úspěšná knížka Začarovaná třída vyšla v roce 2002, ve stejném roce byla oceněna Zlatou stuhou a nominována na cenu Magnesia Litera, v roce 2004 byla zapsána na Čestnou listinu IBBY. Jejím námětem je příchod nových spolužáků – romských sourozenců – do kolektivu dětí ve třetí třídě, resp. soužití dětí i dospělých, na první pohled odlišných. Autorka celý příběh zpestřila a odlehčila tím, že bratři Lájoš, Maroš a Pišta pocházejí z rodiny kočovných varietních kouzelníků a sami ovládají čáry a kouzla, což je příčinou mnoha neobvyklých a humorných situací. Sociální a výchovný podtext je zřetelný už volbou tématu, ale naštěstí nevyčnívá nad samotným textem, naopak je nevtíravě zakomponovaný v přirozeném a vtipném vyprávění. Mnohem zřetelněji je výchovný záměr vidět v knížce Neotesánek – Základy společenského chování pro ty úplně nejmenší (2005), která je sice stylizovaná jako mírně pohádkové vyprávění, ale působí především jako výčet toho, co se má a nemá. Mezi oceňované knížky pro mladší čtenáře patří také soubor popletených pohádek Teta to plete, který vyšel v roce 2004, ve stejném roce byl nominován na Zlatou stuhu a získala Cenu učitelů v anketě Suk. Trochu stranou zájmu čtenářů i kritiky zatím stojí dvojjazyčné sešitové leporelo Mít tak psa – To Have a Dog (2005), které námětově vychází z prostředí dětského domova. Text vznikl v roce 2002 pro International Step by Step Association a obsadil druhé místo v literární soutěži Číst je dobré (Centrum Čítárna, 2005). Jedna ze zatím posledních knížek Ivony Březinové, Lentilka pro dědu Edu (2006), je určena čtenářům od šesti let a jejím námětem je stručně řečeno život s Alzheimerovou chorobou. Neobvyklé téma je zpracováno do příhod se zvláštně zapomnětlivým dědečkem tak, jak je vnímá a prožívá pětiletý Honzík, bez jakéhokoliv „dospěláckého“ vysvětlování. Březinová líčí i celkovou situaci v rodině, kde žije pohromadě několik generací, aniž by atmosféru nějak idealizovala – ukazuje, jak jsou dobré rodinné vztahy pro všechny důležité, ale přitom každý potřebuje i svoje vlastní soukromí.
Podobně drsným způsobem výpovědi jako triptych Holky na vodítku je napsaná i nejnovější kniha pro mládež IB, Držkou na rohožce (2010). Řada literárních cestopisů byla rozšířena o díly Báro, nebreč (2007) o Boženě Němcové, Bojíš se, Margito? (2008) o slovenské spisovatelce Margitě Figuli a Blázniví donkichoti (2009) o španělském spisovateli Migueli de Cervantes. Menším dětem je věnován projekt Já a moje rodina. Stejnojmenný televizní dokumentární seriál o zvířatech byl doplněn o knižní řadu (Lvíče, Slůně, Lední medvídek, Malý šimpanz) a o encyklopedickou knihu Zvířata zblízka (2009).
Ivona Březinová je také autorkou pilotní knihy projektu Už jsem čtenář - Knížka pro prvňáčka. Kniha s názvem Okno do komína (2009) byla vydaná jako neprodejná publikace určená výhradně žákům prvních tříd, kteří se prostřednictvím školy nebo knihovny zapojili do projektu MŠMT na podporu čtenářské gramotnosti. Projekt získal Zlatou stuhu 2009.
Autorka dále už několik let spolupracuje s dědici ilustrátorky Heleny Zmatlíkové a podle jejích ilustrací vytváří nové knižní publikace určené dětem: Žofinka Ofinka (2006), Rozpustilá ozvěna (2006), Dárek pro Sáru (2008) a Eliáš a liška (2010).
(rm)
Medailon je aktuální k 1. únoru 2010
(Z důvodu, že autorčina bibliografie čítá víc než padesát položek, odkazujeme zájemce na internetovou adresu: www.brezinova.cz, kde je bibliografie podrobně rozepsána.)
