Básník a prozaik Milan Charoust se narodil 21. listopadu 1941 v Čáslavi. Nedokončil dvě vysoké školy (práva a žurnalistiku), v letech 1984-2001 žil v Německu. Vystřídal řadu manuálních zaměstnání (potrubář, svářeč, horník v uranových dolech, pokrývač, dřevorubec, kopáč, závozník, betonář, skladník, myč aut, ošetřovatel v domě s pečovatelkou službou). Dnes žije v Ústí nad Labem.
Hektické a neukotvené psaní Milana Charousta, které se z výchozí poezie (sbírky Silnice, Zpěvy nevzdělance, V nevlídném domě, Hadrová panenka) spontánně přelilo v rozsáhlou bilanční prózu (román Ostrov), má nutkavě sebereflexívní povahu, je emotivně obnaženou introspekcí, která v hrubých rysech vykresluje archetyp morálně nezlomného člověka na pozadí postmoderní relativizace světa. Spisovatel se inspiruje romanticko-beatnickou výrazovou spontaneitou: literaturu chápe jako neestetizovaný a nestylizovaný proud vyprávění – vyprávění „v surovém stavu“ –, jehož smyslem je transpozice životního příběhu do slov. Ve svém životě i psaní Charoust akcentuje moment revolty individua vůči konzervativním společenským mechanismům, potažmo vůči celé euroamerické civilizaci vystavěné na adoraci konzumního stylu žití a podrobené systému restrikcí a fetišů. Ačkoliv autor si uvědomuje a připouští donkichotský rozměr své osobní vzpoury a jeho literární zpověď je na mnoha místech protkaná motivy tragiky, smutku, melancholie a často nabývá podoby sršatých litanií bernhardovského charakteru, Charoust nerezignuje a není tvůrce nepřátelský k životu. Duchovní spříznění s postavami outsiderů („pořád si myslím, že člověka zdobí soucit se všemi poraženými a poníženými“) a uhranutost příběhy ze sociální periferie („v té periferii, zdá se mi, je víc života a tedy víc příběhů, než v načinčaném světě mainstreamu“) ho opětovně vrhají na cestu za nedosažitelným cílem, probouzejí v něm novou zvídavost a touhu po dobrodružství a v prchavých okamžicích mu dávají zakoušet pocit životního smyslu a bytostné katarze. „Svět, který nás obklopuje, je plný tajemství a na jeho dno nejen že nikdy nedojdeme, ale ani nedohlédneme, to je nezbytný motor života, kdyby se přede mnou nerozestírala zvídavost a očekávání neustále něčeho nového jako to nekonečné moře, uschnul bych, každý den má pro mne svoje kouzlo a každý den je pro mne příběhem,“ prozrazuje Milan Charoust v jednom rozhovoru.
(rk)
Medailon je aktuální k 1. dubnu 2006
