Autoři
Martina DRIJVEROVÁ
Prozaička, dramaturgyně a překladatelka Martina Drijverová se narodila 10. července 1951 v Praze. Díky otci, nizozemskému inženýrovi, vyrůstala v dvojjazyčném prostředí. Po maturitě v roce 1969 navštěvovala tři roky dějiny umění na Sorbonně v Paříži.
Její prozaické dílo formálně sestává ze dvou částí. První zahrnuje příběhové prózy se současným dětským hrdinou, v nichž autorka nezkoumá aktuální a módní témata či trendy, ale spíše obecné a trvalé otázky spojené s mladším školním věkem, ale i dospíváním. V těchto pracích se projevuje jako citlivá a laskavě hravá průvodkyně. Vyprávěcí schémata buduje s cílem předestřít konstruktivní vyznění i takových situací, které je zdánlivě vůbec neskrývají. Významným charakteristickým rysem těchto Drijverové textů trvale zůstává snaha o harmonizaci ideálů a každodennosti, obecné potřeby velkých cílů a nutnosti překonávat drobná běžná úskalí, jež život přináší. I z těch nejsložitějších situací je pro Drijverovou východiskem láska k bližnímu, svým hrdinům autorka pomáhá schopností sebeironie, tedy humorné relativizace obtíží a strádání. Nejzřetelněji takto promlouvá v prózách, kde své hrdiny zařazuje do společnosti zatížené různými omezeními. I v nejtěžších okamžicích či právě v nich tyto postavy jednají v duchu deklarovaného pozitivizmu a víry v dobro. Idealizaci vztahů i celkové společnosti stejně jako ideologizování se však autorka vyhýbá.
Podobně je Drijverové cizí didaktismus. Spektrum zátěží a handicapů hrdinů je přitom v jejich knihách velmi široké. V díle Kryštof a Karel jsou onou překážkou zdravotní obtíže hrdiny, život dítěte v nelehké sociální konstelaci autorka sleduje v trilogii o matčině hledání nového partnera (knihy Táta k příštím Vánocům, Táta pro radost i pro zlost a Táta nemá smutky rád). Jedná se o zralé texty, byť ten první je autorčiným debutem. Odkrývání rodinných konfliktů, které drsným způsobem dopadají na dítě, psychicky náročné vyrovnávání se s faktem hledání nové hlavy rodiny, to vše tvoří velmi traumatizující konstelaci. Drijverová s pochopením vede čtenáře k poznání, že i takovéto životní zkoušky mohou vyznít kladně, nebo alespoň přinést pozitivní poznatky. Civilně a přitom otevřeně ovšem píše také o sociálním vydělování handicapovaných dětí. V práci Domov pro Marťany líčí nelehký úděl dívky, která se s rodiči a mladším bratrem postiženým Downovým syndromem přestěhovala do nového místa. Nejenže se děvče musí samo včlenit do neznámého kolektivu vrstevníků, ale vyrovnává i s neadekvátními reakcemi okolí na jejího sourozence. Drobné konflikty prostupují také dvojici knih o sveřepé školačce, kterou Drijverová vydala s odstupem desetiletí v nakladatelství Albatros.
Když byla první z knih – Sísa Kyselá – roku 1988 uvedena ke čtenářům, vřadila se mezi psychologicky nosné a literárně zajímavé pokusy oslovit děti školního věku textem traktujícím problémy, jež jsou mu vlastní. Osobitý jazyk, živé dialogy a humorně odlehčený příběhový kontext učinily ze Sísy Kyselé dětský čtenářský hit i předmět uznalého zájmu kritiky. V roce 2002 Drijverová připojila druhý díl nazvaný Sísa Kyselá a ušmudlaný rytíř. Ten však pro menší bezprostřednost líčeného a vykonstruovanost na čtenářský úspěch úvodní knihy nenavázal. Druhý významný okruh tvorby Martiny Drijverové jsou pohádkové a historické texty – autorka se hojně věnuje adaptacím a převyprávěním. Charakter souhrnného kompendia, jež zpřístupňuje tematicky blízké texty, mají Vánoční pohádky z celého světa, podobný princip sdružení námětů autorka použila i v knihách Pohádky o vodě, Pohádky o strašidlech či v Pohádkách z celého světa – o chytrácích. Vlastní postavičky v mnohém blízké mumínímu světu Tove Janssonové stvořila v autorské pohádce Robinové. V líčení pospolitosti malých činorodých skřítků buduje didakticky nenásilný a přitom zábavný obraz malého fungujícího společenství. K adaptacím se přimykají také knihy, v nichž se autorka obrací k českým dějinám. Vydala již dvě práce, které v neotřelých souvislostech zpřístupňují historické události a pověsti.
Pro čtenáře mladšího školního věku jsou určeny České pověsti pro malé děti. Pokusem o žertovnou dějepravu jsou České dějiny očima Psa. Pro malé čtenáře zde interpretuje nejdůležitější události v časovém záběru od bájného příchodu Slovanů pod vedením praotce Čecha až po začátek husitského hnutí – vsadila na netypického vypravěče a tradičně na nadsázku a humor. Základní dějový konstrukt příběhů spočívá ve zdůraznění a situačním rozvedení odvěké koexistence člověka a psa. Čtyřnohý druh člověka je vylíčen jako nejvěrnější ze souputníků: vystupuje jako glosátor, komentátor a někdy i hybatel dějinných událostí. Nejedná se v různých dobách o různé jedince, archetypizovaný pes je tím, kdo je přítomen stále, sleduje nástupy i odchody panovníků, povstávání a hroucení dynastií. Zůstává trvale v centru děje, je mu dána výsada existence na vládnoucích dvorech, je vždy u všeho podstatného. K úspěšným rozhlasovým a televizním adaptacím Martiny Drijverové patří úpravy vlastních knižních textů (Moura a Matylda, Pan Uplakán a bodlák, Táta k příštím vánocům). Podle předlohy své oblíbené autorky Selmy Lagerlöfové připravila projekt Nils a divoké kachny, podle textů Boženy Němcové napsala hru Poutníci.
Zkušenost z práce pro nejmenší čtenáře zhodnotila i v animovaných televizních sériích Pablo a jaguár, Heřmánci a Tajemný svícen. Martina Drijverová v současnosti symbolicky spojuje východiska obou významných oblastí své tvorby. Příběhová próza s dětským hrdinou – druhdy dominantní část její bibliografie – je doplňována autorskými projekty, které se obracejí k minulosti. Od souborů pohádkových textů postoupila k historickým vypravováním a na rozdíl od adaptací a sběru pohádek do nich vetkla prvky osobitého humoru. Je přesvědčena, že s úsměvem a dobrou myslí lze v životě vzdorovat v podstatě všemu.
(mr)
Medailon je aktuální k 1. dubnu 2010
