Působil jako dramaturg v divadlech v Jihlavě, Pardubicích a Brně, nyní znovu ve Východočeském divadle v Pardubicích. Kromě prózy píše i divadelní hry a písňové texty. Žije v Osikově.
Putování Martina Fahrnera k psaní prózy vedlo přes dlouholeté zkušenosti nejen divadelnické, ale též výtvarné. Jeho opožděná prozaická prvotina Steiner aneb Co jsme dělali, však zapůsobila na čtenáře a kritiku jako zralé literární dílo, i když se v něm autor zdánlivě vydal jen po takových stezkách, které představují tradiční vypravěčskou linii 20. století. Prozaik se ve své knize, kterou můžeme charakterizovat jako lyrické vzpomínání či jako mozaiku vzpomínek na léta dětství a dospívání, rozhodl položit co největší důraz na citovou přesvědčivost každého konkrétního příběhu se všemi jeho epizodami, jakož i na vylíčení psychologických nuancí životních cest několika generací jedné „obyčejné“ rodiny. Kritika v souvislosti se „Steinerem“ připomínala především umění psychologických povídek Oty Pavla, které pro Fahrnera představují prototyp takové intimizace autorova sdělení a jeho životní filosofie. Oba tvůrce spojuje nejen tzv. vypravěčská laskavost, chápavý humor a „opojně hořkosladká něha“, ale i tíhnutí k epizodickým situacím, v nichž rezonuje na jedné straně společnost nebo dějiny, na druhé straně člověk, jenž může vydat nejpravděpodobnější svědectví zejména o tom, „co jsme dělali“: on, jeho blízcí a jeho okolí. Není divu, že při zvolené poetice celým vyprávěním prosvítá nejenom zmíněný Ota Pavel, ale též jiný arcitvůrce lidských perliček na dně, Bohumil Hrabal. Nehledě na tyto podobnosti se první a jediná Fahrnerova knížka pro dospělé dá interpretovat jako postmoderní text: spisovatel v ní rezignuje na románovou epiku a volí mozaiku sugestivních příhod – a pokud u něho na epiku dojde, potom vždy jen ozvláštněně, ve zkratce, v detailu.
(vn)
Medailon je aktuální k 1. dubnu 2006
E dramaturg@vcd.cz
Autorská práva v zahraničí
Literární agentura Dana Blatná, www.dbagency.cz
