Autoři
Ivo FENCL
Ivo Fencl (nar. 16. 4. 1964 v Plzni) patří k mimořádně aktivním literárním publicistům, charakteristická je pro něj hra s různými známými i méně známými díly. V prózách se věnuje současným společenským tématům obvykle v podobě příběhů s tajemstvím.
Studoval geodézii a kartografii na Českém vysokém učení technickém a Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, ale studia nedokončil. Pracoval mj. jako učitel, geodet a zaměstnanec vlakové pošty. Píše od dětství, kdy stvořil mj. 116 čísel časopisu Rodina, 10 dílů edice Dobrodružství a 6 svazků o Mgvě, Tiché smrti pralesa (skutečné záhadě kryptozoologie). Kreslil i komiksy, pro rockové kapely Infarkt a Závislost psal texty, o hudbě pak i pro časopis Fireball. Na gymnáziu založil Klub přátel Fantomase, v Praze Fanklub F. R. Čecha. V roce 1993 debutoval (in: Rodokaps 20) povídkou Kletba oka a časopisecky uveřejnil několik set článků a esejů, několik desítek povídek a rozhovorů (hlavně se spisovateli a výtvarníky) a několik básní. Vedle Obce spisovatelů je mj. členem České společnosti Sherlocka Holmese a Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Pro Univerzitu Karlovu byl spoluautorem Rozhovorů o interview, pro Masarykovu univerzitu knihy Edgar Allan Poe. Pro měsíčník Plž psal mj. rubriky Triko paní Ivany a Svetr MUDr. Zuzany, pro obtýdeník Tvar seriál Patvary (přes 50 dílů). Mj. publikoval v Blovických novinách, Bobří stopě, Hospodářských novinách, Hostu, Knihách, Knižních novinkách, Lidových novinách, Listech Ason-klubu, Literárních novinách, Mladé frontě Dnes, Mladé frontě Plus, Mladém světě, Obrysu-Kmeni, Paku, Plzeňském deníku, Puchejři, Řádkách, Salonu Práva, Spektru, Spiritu, Zpravodaji české společnosti S. Holmese a Welesu. Na internetu pak na Neviditelném psu (na 350 textů), Sardenu, Boskowanu, Čítárnách, Portálu české literatury, Pozitivních novinách, Literárním západu, Bohouškovi, Centru detektivky, iLiteratuře, Dobré adrese, Knihovničce Čtyřlístek, Chůdových kořenech a Rozhledně.
Na internetu jsou dostupné tři knihy Ivana z Macháčkovy ulice odmítá Brada Pitta (2004) a Robinson v šumu příboje (2005) a tři televizní rozhovory (více viz Wikipedie). Český rozhlas vytvořil podle jeho předloh tři seriály i adaptace povídek a části románu Smíš zůstat mrtev. Adaptovány budou i Styky s Jorikou aneb Obvyklý případ doktora Jekylla a pana Hyda. Pro Františka Zatloukala a soubory Sofranza a Mangovník adaptoval pod titulem Wolf tu bednu zatluče i část filmu Pulp Fiction.
Próza Ivaniny ospalé Vánoce získala druhé místo v soutěži Krakatit (2000). Získal 2. místa v soutěžích Knižního klubu a Literární akademie Josefa Škvoreckého, zvláštní cenu Kraje ostružin a šípků, četné uznání Literární Vysočiny, 1. místo v soutěži Všude dobře, tak co doma, Cenu Plže za esejistiku a Cenu Bohumila Polana, čestné uznání za román roku 2006 Smíš zůstat mrtev.
Je spoluautorem publikací Láska je poezie života (2001), Malé milostné básňoviny (2001), Obrazy obrazů (2001), Na druhém břehu (2002), Moje Vysočina (2005), Fenomén Foglar (2007), Kniha o kundě (2007), Rozhovory o interview (Univerzita Karlova 2009), Setkání na Šumavě (2009), Edgar Allan Poe (Masarykova univerzita 2009), Malá vánoční knížka (2009), Lásky, poezie a prózy čas (2010, zvukový nosič), Sever Západ Východ. Západní Čechy (vyjde 2010).
Je autorem publikací Ranní sny (edice Tvary, Tvar, Praha 1998), Smí zůstat, Kynžvart (Perseus, Plzeň 2001), Kalendář plzeňský 2004 (Fraus, Plzeň 2003), Norman Bates kontra Fantomas (Pro libris, Plzeň 2006), Smíš zůstat mrtev (Nava, Plzeň 2006), Zabiju Putina v Karlových Varech (tamtéž 2007), Američan zemře v Brdech (tamtéž 2008), Královská zábava (s Ondřejem Neffem, Akropolis, Praha 2010).
Z chystaných a nevydaných rukopisů: Styky s Jorikou, Columbo a já, Byl jsem mladistvým vykradačem hrobů, Fantomas versus Šangri-La, Domek pana Stilburyho, Gotická kobka aneb Třináct milionů způsobů jak zemřít, Haraš, Jednou kousnutý, dvojnásob plachý, Žiju, ježek v kleci, Sabrina Horáčková zemřela a žije v Berouně, Ochránci morčete, Nastasja aneb Prokletí morčete, Smíš zůstat, Anglie, Malý tygr, Malé peklo, Půl roku nebezpečného života, V nitru Kamerunu.
(Převzato z Literární encyklopedie Salonu Práva LES)
Medailon je aktuální k 1. 6. 2010






