Byl redaktorem časopisů pro mládež (Junák, Pionýr-Větrník), některé z nich redigoval (Vpřed, Pionýr), v roce 1948 spoluzakládal Ohníček a v jeho redakci pracoval do roku 1986. V časopisech pro děti a mládež uveřejňoval dobrodružné příběhy a psal libreta ke kresleným seriálům na pokračování, z nichž některé se staly předlohou knižních vydání. V letech 1968–1989 redigoval dětskou rubriku Slovíčko (Svobodné slovo), kde mimo jiné vycházela Foglarova tvorba. Uveřejnil zde Foglarovy povídky, Rychlé šípy a seriály (kreslíř Kája Saudek).
V prvotině Případ skončil v pátek (1959; 1963 zfilmována pod názvem Zpívající pudřenka) usadil Hrnčíř děj o záhadné ztrátě bezdrátového telefonu do pražské scenerie. Již tato novela nese typické znaky Hrnčířova vypravěčství: vystupuje zde nebojácná parta převážně chlapeckých protagonistů, která luští záhady téměř detektivního charakteru a jejichž rozuzlení probíhá na základě logických souvislostí. Živé vypravěčské tempo je zakotveno i v dalších takto komponovaných Hrnčířových dílech (Kapsa ohnivého mloka, 1983; Detektivní kancelář Dvořák a Filip, 1992; Osada na konci světa, 2003; aj.). Instruktážní polohu dobrodružství přesahuje novela Únos krále hádanek (1977, cena Premio Europeo) a některé z povídek souboru Klub dobrodruhů, 2004, v nichž hrdinové řeší rafinovaně vystavěné rébusy a hádanky nebo putují málo probádanými krajinami. Hrnčíř je scenáristou mnoha kreslených seriálů a komiksů (Cour a Courek, 1983, 1994; Vynálezy pana Semtamťuka, 2005; aj.), které nabyly již značné popularity v časopisecké verzi (Čtyřlístek). Věnoval se i tvorbě pohádek a příběhů pro menší děti (Zadržte auto s opičkou!, 1963; Sedm sněhuláků, 2006; aj.) Přispěl svými texty i do sborníků pro děti (Povídali, že mu hráli, 1969; Jak vstává slunce, 1974; Knížka za vysvědčení, 1992). V poslední době autor ve svých dobrodružných prózách odkrývá tajemný uzavřený svět Rychlých šípů Jaroslava Foglara (volná trojdílná série o partě Uctívačů Ginga) pod názvy Ostrov Uctívačů Ginga (Po stopách neznámých příběhů Rychlých šípů), 1999; Poklad Uctívačů ginga (Tajemství neviditelného srubu), 2000; Maják Uctívačů Ginga (Bratrstvo ztraceného talismanu) 2005. V sérii rozvedl pátrání po členech početné party z foglarovských románů Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta, kteří mají ve znaku list stromu jinanu dvoulaločného (gingko biloba). Bývalí členové již v prarodičovském věku napomáhají současné partě v luštění a hledání různých záhad, spojených s minulostí Uctívačů Ginga a Rychlých šípů, jak napovídají podtituly. Zatímco v předchozích dobrodružných novelách jde o původní náměty, v Uctívačích ginga Hrnčíř přejímá foglarovská topoi včetně stylu vyprávění a dějové struktury (výpravy do Stínadel, tajemné lokality a rébusy, lexikální obraty aj.). Hrnčířova výprava „po stopách Rychlých šípů a tajemných Vontů“ působí jako „zakonzervování“ tohoto způsobu vyprávění a zřejmě bude přitažlivá pro čtenáře, kteří se chtějí do foglarovského světa vracet v dalších dobrodružstvích.
(jč)
Medailon je aktuální k 1. dubnu 2007
Brigádníků 3
100 00 Praha 10-Strašnice
T 274 820 355
