Dramatik Zdeněk Jecelín (nar. 26. dubna 1969 v Praze) nedokončil studia VŠCHT, v letech 1990–1993 studoval na pražské Pedagogické fakultě, v letech 1993–1997 na DAMU dramaturgii u profesora Vostrého. V té době už vznikala jeho prvotina (a zatím nejúspěšnější hra) Tristan a Isolda na známé motivy.
Jecelín pracoval jako učitel, potom byl ředitelem soukromé Divadelní školy v Kolíně, čtyři roky se živil také jako dramaturg (v mladoboleslavském divadle a v pražském souboru CD ’94). Od roku 2002 působil jako vychovatel a učitel dramatické výchovy v Dětském domově se školou Býchory, dnes je uměleckým šéfem loutkohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Ke vzniku dramatu Tristan a Isolda prozradil (v SAD 2000/3 v rozhovoru s J. Kerbrem): „Nebylo to psáno s úmyslem, abych se obnažil, jak se to dneska dělá. Historické téma nemůže souviset s mými problémy, myslel jsem si. Ale nějak se to setkalo. Na jedné straně látka, která mě zaujala, na druhé straně osobní věci, o nichž jsem ani netušil… Díky té vnitřní korespondenci, mnou zprvu netušené, jsem to vůbec mohl napsat. Až po dokončení jsem zjistil, jak moc v tom je ze mne.“ Druhou známější autorovou hrou je Rodinné sídlo (féerie s motivy ruské a sovětské emigrace a touhy po předrevolučních pořádcích), která byla realizována činohrou Národního divadla. Dosavadní Jecelínova dramatická tvorba vychází z velké části ze známých velkých příběhů nebo alespoň jejich motivů, obměňuje je a pohrává si s fabulí, vyznačuje se spíš tradiční, ale velmi barvitou kompozicí, přes značně romantický náboj jí jemně prosvítá postmoderní ironie. Řada jeho her a dalších textů zůstává v rukopise (Kapitán Fracasse, Byl pozdní večer, druhý máj, A za úsvitu usínají aj.).
(jk)
Medailon je aktuální k 1. dubnu 2006
