Autoři

Básník a prozaik Petr Kersch se začal cílevědomě věnovat literární činnosti až v zralém věku – a nikoli náhodou se pokusil uplatnit v soutěžích pořádaných v kraji, s nímž je spjato jeho dětství a mládí. První vavříny získal v soutěži Literární Šumava, později uspěl i v jiném tradičním klání – soutěži Literární Varnsdorf, kde mu povídku s názvem Notes dokonce vydali jako samostatný tisk. To autora podnítilo k tomu, aby své texty seskupil do dvou cyklů (Zlatý časy, Zvěrokruh a jiné povídky) a vlastním nákladem je vydal. Víc by jim však slušelo, vzhledem k jejich uměleckým kvalitám, vydání v nějakém známém či renomovaném nakladatelství. Rozhodně však povídkové práce Petra Kersche patřily k nejpříjemnějším překvapením literárních sezón 2002 a 2003, i když se prozatím dočkaly jen nevelké kritické reflexe a stále ještě průrazněji nepronikly do čtenářského povědomí. Autor zvláště po roce 2000 otiskuje své povídky či fejetonistické texty též v tisku, například v Děčínském deníku, v periodiku vydávaném v městě, kde se usadil – ale také v známém internetovém deníku Neviditelný pes. O Petru Kerschovi pochopitelně můžeme hovořit jako o děčínském prozaikovi, neznamená to však, že by šlo o tvůrce, jehož význam se ohraničuje zeměpisným vymezením jednoho regionu: právě naopak. Navíc kráčí o rozeného fabulátora, který dovede utkat příběh s patřičnou mírou fantasknosti nebo nenápadné hyperboličnosti – a zvláště jeho citlivé povahokresby, vesměs předkládané bez jakýchkoli vypravěčských fines, s důrazem na srozumitelnost a jednoduchost (což jistěže nemá nic společného s literátskou prostoduchostí) bývají fascinující. Prozaik občas rád tematicky zavítá třeba i do „blízké budoucnosti prvního druhu“, mnohem častěji se však vrací – zvláště ve své první knize Zlatý časy – do let svého dětství, a to jak nostalgicky, tak sarkasticky. Především však Kersch pokaždé vypráví určitý příběh, neulpívá na vzpomínce samé, ačkoli ji hravě dokáže před čtenářem předestřít s podmanivou reliéfností. Na jedné straně si tudíž získává renomé kultivovaného kreslíře psychických stavů a vůbec psychologického rozpoložení svých protagonistů, má blízko k tradici válečné a meziválečné psychologické prózy, nebrání se ani její občasné lyrizaci, na straně druhé bývá jeho narativní pohled úsečný a úderný, zvláště když autor má dar pointy a přesného pojmenování stavu věcí. Tyto vlastnosti prokázal již ve svém debutu, v němž vynalézavě navázal na klasickou dikci, ale i na hodnotnou syžetovou a fabulační invenci české prózy, zvláště prozaické produkce z před-postmoderního období. Ctitele vzrušujících prozaických příběhů s psychologickým zakotvením dozajista nezklamala ani druhá Kerschova knižní práce, jeho další soubor, nazvaný Zvěrokruh a jiné povídky. Spisovatel není žádným rigidním vyznavačem astrologických moudrostí, podařilo se mu však vynalézavě využít základních představ, které máme či míváme o osobách narozených v určitém znamení zvěrokruhu – a především o specifické atmosféře, o fluidu s těmito znameními spjatým. Na tomto základě Kersch bravurně rozehrává plejádu různých příběhů s různými postavami v nejrůznějších, nejednou značně dramatických situacích. Prozaik dovede umně skloubit erotické motivy s kriminálními zápletkami, především však umí vyprávět, rozvíjet děj, rád překvapuje nenadálým dějovými zvraty – a přitom dbá na to, aby se nikdy příliš nevzdálil předem anoncovanému znamení zvěrokruhu, neboli aby udržel polohu svého líčení kupříkladu ve znamení velkorysosti Lva nebo šťastné (pro okolí mnohdy notně nešťastné) obojetnosti Blíženců. Kritická zkušenost s prvními povídkovými knížkami Petra Kersche svádí k domněnce, že autor je povídkář s boží jiskrou, že na prostoru povídkového vyprávění nalézá dost příležitostí k tomu, aby na něm vytvaroval viditelné epické kontury vlastního vyprávění – a jeho záliba v pointách je pravým opakem určité vágnosti, neblaze ochromující méně invenční část novodobé postmoderní prozaické tvorby. Autor je méně přesvědčivý v žánrových kreacích blížících se k sci-fi: Takové modelové situace mnohdy rezignují na psychologickou propracovanost, což je pravděpodobně nejsugestivnější prozaikova „parketa“. Zároveň je však zřejmé, že takto výrazné narativní parametry Petra Kersche přímo předurčují k tomu, aby se pokusil o větší epický útvar, ať již půjde o románový příběh anebo o pásmo jednotlivých příběhů, pospojovaných do románového oblouku nebo do jiného typu epicky klenutého vyprávění. Možná ale Kersch zůstane u svého umění povídky a překvapí nás příjemně i dotřetice – byť v menším žánru.

Literární činnost Petra Kersche od roku 2006 opět pokročila. Některé povídky z jeho sbírek Zlatý časy a Zvěrokruh a jiné povídky si vybral Český rozhlas 2-Praha a Český rozhlas 5-České Budějovice k uměleckému čtení; povídky Býk, Autodráha, Naše rodina o Vánocích, Sardinky, Do štědrovečerní noci a Dovolená v Řecku interpretovali přední herci z Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, režii měl Luboš Koníř. Petr Kersch také napsal rozhlasovou hru Vši na námět své vlastní povídky, hra byla rovněž vysílána Českým rozhlasem 5 v roce 2008. A v prosinci 2009 vyšla kniha s titulem Pátrání, která obsahuje 34 nejlepších fejetonů a 6 povídek Petra Kersche jako vzorek jeho textů, publikovaných v letech 1999–2009 v různých periodikách a také na internetovém Neviditelném Psu/Lidové noviny. Knihu vydalo nakladatelství Tribun EU Brno. Zatím s největším úspěchem se setkala Kerschova novela Svědectví, která byla 20. ledna 2010 oceněna mezi 51 soutěžními příspěvky Nadací Barrandov Studio, a.s., + RWE jako jedna z nejlepších filmových povídek. Novelu vydalo knižně nakladatelství AlfaOmega Praha v roce 2010.  

(vn)

Medailon je aktuální k 1. červnu 2011

E petrkersch@karneval.cz