Vyučil se zámečníkem, od roku 1953 pracoval jako nakladatelský redaktor (SPN, Československý spisovatel), později jako dramaturg Československého státního filmu. Od roku 1968 převážně spisovatel z povolání, byť ve dvacetiletí tzv. normalizace mohl publikovat pouze v samizdatu a v exilu. Spolupracuje s Českým rozhlasem, v 70. a 80. letech napsal několik her, vysílaných nejprve v Německu, po roce 1989 také u nás. Je autorem scénářů, mj. k filmu D. Vihanové Pevnost (1994). Píše rovněž knížky pro děti. V roce 2006 převzal Cenu Ladislava Fukse za zásluhy o českou literaturu. Žije v Praze.
Klimentovo dílo se od počátků, tj. od konce 50. let, kdy debutoval časopisecky, větví do prózy, poezie a publicistiky. Půlstoletí jeho psaní charakterizují rysy, které lze v proměnlivé míře vztáhnout na celou novou vlnu české literatury, kterou přinesla raná 60. léta, především ale jejich druhá polovina: Podobně jako v prózách dodnes aktivních I. Klímy, P. Kohouta, M. Kundery, J. Putíka, J. Trefulky nebo L. Vaculíka se také v Klimentově novelách Marie (1960) a Setkání před odjezdem (1963) či v povídkových souborech Hodinky s vodotryskem (1965) a Bezúhonní (1968) ukazuje stěžejním důraz na kratší textové útvary, v nichž jednak krásnou literaturu obohacují prvky esejistiky a publicistiky (především reportáže), jednak je patrný autorský ústup od linearity vyprávění k volnějšímu, mnohdy asociativnímu větnému toku, stejně jako zájem o jazyk a jeho vrstvy, a jednak v rovině tematické vystupují do popředí obyčejní lidé, v jejichž zdánlivě samozřejmých psychologických portrétech se stále výrazněji objevují trhliny, z nichž vyhřezávají osamění, odcizení, absurdita.
Na totožnou linii Kliment napojil i své dva romány napsané v druhé polovině 70. let a publikované nejprve v exilu: Nuda v Čechách (1979) a Basic Love (později přejmenovaný na Šťastný život, 1981). První kniha „zachycuje na příběhu vyznavače kompromisu, introvertního a rozpolceného intelektuála, důsledky mravní i existenční schizofrenie. Naopak hrdina a vypravěč románu Basic Love se pokouší žít navzdory totalitní společnosti plným profesionálním i soukromým životem, třebaže se posléze ukáže, že útěk do úzkého mikrosvěta je jen relativní možností osobního štěstí. Obě díla tak završují autorovo zaměření na člověka zbaveného osobních jistot a perspektiv, usilujícího nalézt důstojný rozměr života v omezujících společensko-politických podmínkách (Blanka Svadbová).“
Další titul, který obsahuje průřez celoživotní publicistickou tvorbou, v níž dominuje žánr fejetonu, kterému se autor věnuje od počátku 60. let, vydal v roce 2004. Kniha Piano v moři obnažuje ještě jednu v postupujícím časem stále výraznější kvalitu Klimentových textů: jeho důraz na intenzivní osobní prožívání, na lyričnost obrazů, probarvených starosvětskou melancholií a steskem stejně jako něžností a pokorou. Ostatně je to právě hluboce subjektivní naladění díla, ochota nechat se vést city a jim podřizovat stavbu i vyznění textu, co tohoto spisovatele odlišuje od jeho kolegů ze 60. let, především I. Klímy a P. Kohouta, v jejichž nových knihách je základním poznávacím znamením - hrubě řečeno - tvůrčí rutina a tematický stereotyp.
(rk)
Medailon je aktuální k 1. březnu 2011
