Bohatý životopis i velké kvantum literární tvorby spisovatele a dramatika Pavla Kohouta (narozeného 20. července 1928 v Praze) jsou stále příležitostí k mnoha reflexím, hodnocením i polemikám. Tento kulturní přidělenec v Moskvě v letech 1949 a 1950, šéfredaktor Dikobrazu (1951–1952), redaktor Československého vojáka a redaktor a komentátor Československé televize (vše do roku 1956), se od roku 1961 věnuje výhradně literární tvorbě.
Od schematických budovatelských básniček přes – na tehdejší dobu progresivní – divadelní hry (Zářijové noci, 1955) dospěl k tomu, že se stal jedním z intelektuálních exponentů Pražského jara 1968, později disidentem, byl též jedním ze zakládající aktivistů Charty 77, později ho komunistický režim vypověděl ze země. Po listopadu 1989 se vrátil do vlasti (pobývá střídavě ve Vídni a Praze) jako úspěšný dramatik, i když se nadále věnuje také tvorbě prozaické. Zasvěcené informace o životaběhu i některých aspektech jeho tvorby přináší kniha Pavla Kosatíka Fenomén Kohout vydaná nakladatelstvím Paseka v roce 2002. Kohoutovu tvorbu pro divadlo charakterizoval vždy smysl pro sociální aktuálnost, dobře napsaný dialog, v neposlední řadě také divácká atraktivnost jeho her. Ještě na začátku šedesátých let proslul elegantními jevištními úpravami věhlasných literárních děl (Cesta kolem světa za 80 dní podle Julesa Verna, Válka s mloky na motivy románu Karla Čapka, ale i Josef Švejk podle Jaroslava Haška). Inspiraci později nacházel i v dramatické literatuře (dvě úpravy Rostandova Cyrana z Bergeracu, podle kompozičního schématu Reje Arthura Schnitzlera píše Arthurovo Bolero). V posledních letech je autor poněkud roztrpčen tím, že jeho hry z posledního období odmítly přední pražské scény, tím spíš, že samy nasadily kusy původní, avšak problematičtější.
(jk)
Medailon je aktuální k 1. březnu 2007
KRAUSOVÁ, Lucie.
Memoáry literálních osobností na přelomu 2. a 3. tisíciletí. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2009 (obsahuje kapitolu věnovanou pamětem P. Kohouta).
