První prozaická knížka Tomáše Kolského Ruthie a barevnost světa, která si záhy po svém vydání získala velké uznání kritiky, představuje z kompozičního hlediska nanejvýš ideální sepětí zdánlivě sice jednoduchého, leč nápaditého, umně komponovaného vyprávění se společensky exponovanou tématikou, která je aktuální, přitažlivá, nepochybně velice závažná a zároveň předkládaná z pohledu mladého člověka, neboli též s úsměvnými momentkami. Kolský totiž na jedné straně přichází s veskrze autobiografickým příběhem, na straně druhé si však v jeho rámci dokázal zachovat přirozený, zároveň ale tolik žádoucí nadhled, takže zůstal filosofem vlastní situace a přitom i svých postav. Mladému prozaikovi se to v jeho debutu s největší pravděpodobností podařilo jedině díky tomu, že tváří v tvář všem mentálním katastrofám a psychologickým traumatům soudobé civilizace zůstal mluvčím či sympatizantem té menšiny, která ještě má nejen „zdravý rozum“, ale především ryzí smysl pro nekašírovanou, nikterak nevyumělkovanou „barevnost světa“. Tomáš Kolský sice donedávna studoval přírodní vědy, patří však také k agilním hebraistům – a díky tomu měl možnost pobývat nějaký čas na studijní stáži v Izraeli. Příběh, který na základě svých studentských zážitků ve své knize vypráví, od prvního okamžiku na čtenáře působí především jako dokumentaristické vylíčení dojmů z několikatýdenního pobytu v „zemi zaslíbené“. Tam se jeho hrdina (který je až na některé detaily vskutku zcela totožný s autorem) na jedné straně přímo zalyká štěstím, že se konečně dostal do regionu, do nějž si jako adept hebraistiky vždy přál zavítat, a na druhé straně se doslova na vlastní kůži a vlastníma očima přesvědčuje, že všechno, co v Izraeli vidí a poznává, je poznamenáno atmosférou téměř každodenních teroristických útoků Palestinců, při nichž na obou znepřátelených stranách často hynou ti nejnevinnější lidé. Těžiště jeho prózy je potom zvláště v postižení této tragické existenciály, života v Izraeli jakoby nepřetržitě se odehrávajícího v sousedství nenadálé smrti. Působivé lyrické pasáže Kolský věnuje postavě Ruthie, židovské imigrantky z Východu, která se tu stává symbolem nádherného světa, dennodenně sužovaného krvavými lázněmi. Současně ale autor do svého textu vkládá rovněž jiná vyprávění, jiné epizody (v nich sděluje mj. i svou zkušenost s neosobním, ale na svou novou šanci vyčkávajícím rasistickým neonacismem) a jiné situace, kde už nezbývá žádný prostor pro happy end. Rozuzlení je nevyhnutelně tragické, poněvadž takový je dnešní Blízký Východ, ať ho interpretujeme z existenciálního, anebo z dokumentaristického hlediska. Kolský tento konfliktní svět někdy zachycuje až formou moderní pohádky, častěji však ho vnímá jako expresivní předzvěst nějaké budoucí apokalypsy: Jeho próza nicméně nakonec vyznívá jako lyrické a zároveň epické společenské memento. Závěrečné poselství autorovy prvotiny je vloženo do humanistické výzvy: Zůstaň člověkem.
(vn)
Medailon je aktuální k 1. dubnu 2006
