Básník, prozaik a performer Milan Kozelka se narodil 3. 11. v roce 1948 v Kyselce u Karlových Varů; vystudoval školu života, načež se věnoval výtvarnému umění (performance, akce, land-art, happening, minimalismus apod.) a v 90. letech organizační, redaktorské a editorské práci. Jako lektor působí na různých vysokých uměleckých školách, kde se věnuje tématům umění a politika, umění a mocenské systémy ad.
Je autorem mj. tří monumentálních antologií mapujících aktuální slovesné a výtvarné dění v regionech Ostravska (V srdci černého pavouka, 2000), severních Čech (Od břehů k horám, 2000) a Olomoucka (Vertikální nostalgie, 2002). V současné době žije v Praze, provozuje vlastní nakladatelství Gulu-gulu a věnuje se ponejvíc literatuře.
Milan Kozelka knižně debutoval velmi pozdě: básnickou sbírku Koně se zapřahají do hracích automatů publikoval ve svých jedenapadesáti letech, v roce 1999, kdy už měl za sebou nejen dlouhou řadu uměleckých akcí, happeningů a performancí, pracujících s možnostmi prostoru i s náhodným divákem, ale také pět let komunistického kriminálu, který ho na další cestu životem vybavil především notně skeptickým pohledem na svět. Jeho prvotina nabízí vázané verše, které paradoxně vyplňují asociativně řazené nonsensové a absurdní obrazy; řád, tedy rým a pravidelný rytmus, tu stojí proti naprosté myšlenkové a názorové svobodě, nevázanosti, detabuizaci a demytizaci všeho – od erotiky a smrti po mocenské manýry politických špiček. V Kozelkově poezii můžeme zaslechnout ozvuky patafyzicko-surrealistického básnění Pavla Řezníčka nebo neodekadentní stylizace Jiřího H. Krchovského, resp. v obecnější rovině rozpoznat příbuznosti s revoltní poezií českého literárního undergroundu 70. a 80. let, potažmo inspirace beatnictvím, které do Čech dorazilo v 60. letech. Totožné motivy a tvůrčí postupy si autor uchoval i v druhé knížce básní pojmenované Gumové projektily (2000); jen snad ještě víc vyhrotil svůj sarkasmus a vztek namířený proti stávajícím i minulým společenským poměrům v porevolučních Čechách i v někdejších totalitních režimech východní Evropy či Asie. V roce 2001 Kozelka publikoval svoji první prózu: smršť hrabalovských historek, tragigroteskních vyprávění, nejčastěji s absurdním nábojem, odehrávajících se v čase od 70. let podnes v prostoru legendární olomoucké hospody Ponorka, která dala knížce jméno. Dva roky po tomto počinu, souznějícím mj. s poetikou povídkového souboru Konec světa Emila Hakla či s novelou Technologie dubnového večera Václava Kahudy, vyslal autor za čtenářem čtyřsetstránkový opus, lokálně opět zakotvený v Olomouci, nyní pomyslném pupku světa, na němž se prolínají všemožné časové roviny a na kterém se setkávají a kde vedou učené či daleko častěji pseudoučené a komikou nabité rozhovory persony z nejrůznějších období a koutů světové i české kultury a umění. Kozelkův postmoderní ikonoklasmus sice nelítostně persifluje naprosto kohokoliv, ale jeho gesto je ve finále očistné: podobně jako kdysi dadaisté či futuristé chtěli pálit knihovny a vyhazovat do povětří všechno minulé, také Milan Kozelka se nyní vzteká proto, že slova, z nichž je vystavěn svět, děsivě zplaněla, jejich významy se ztratily pod nánosy klišé a frází – vyprchal z nich život.
(rk)
Medailon je aktuální k 1. říjnu 2008
E gulu-gulu@seznam.cz
Rozhovor Reagovat na každou totalitu (Tvar, 16/2010)
