Emigroval s manželkou a dcerou v roce 1968. Od roku 1971 pracoval v Německu jako rozhlasový a televizní scenárista, loutkoherec a spisovatel. V roce 1976 se přestěhoval do Francie. V současnosti žije střídavě ve Francii a v Čechách.
Ivan Kraus píše optimistické knihy. V Čechách ale dostaly možnost k vydání až v devadesátých letech minulého století. Do té doby je čtenáři mohli znát pouze z exilových edic curyšského nakladatelství Konfrontace. Přesto je dnes možné Ivana Krause počítat k nejoblíbenějším a nejčtenějším autorům v oblasti humoristické literatury. V Krausově díle je nepochybně možné najít konotace stylu, který užívá nadhled a smysl pro detail či drobnokresbu jako základní stavební prvek. Pro autora je charakteristická forma „malých“ uměleckých žánrů – short story – často na pomezí fejetonu a zamyšlení. Ráz jeho vhledu a vcítění do „ohromných maličkostí“ je blízký chestertonovské, čapkovské či nepilovské jemné ironičnosti, s přesností namířenou vůči malosti, měšťáctví a šosáctví, přetrvávajících všechna zřízení i systémy, a zároveň oslavující nepatrné každodenní zázraky a zdánlivě nepodstatné titěrnosti. Vděčným námětem Krausových knih je jeho vlastní rozvětvená rodina. Rodiče, čtyři sourozenci i bohatý zástup bratranců, strýců a tet je zárukou množství zážitků, které se, převyprávěny osobitým způsobem, s příměsí jemného slovního humoru, stanou směsí zábavy i hořkosladkého vzpomínání. Rodinné povídky zaplnily několik knižních souborů, např. To na tobě doschne, Rodinný sjezd, nebo rodinná tetralogie Má rodina a jiná zemětřesení. Jestliže v povídkách popisujících rodinné trampoty, neshody a napětí je humor a vzájemné komické až groteskní pnutí sebezáchovným prvkem, pak ještě výraznějším se tento jev stává v příbězích popisujících zážitky se společenským systémem, a to jak se zřízením sveřepě totalitním, tak se světem rozvolněného kapitalismu. Nepřehlédnutelná hořkost dobové absurdity let protektorátních i poúnorových je po švejkovském vzoru přetavena do bizarní směšnosti. Politická satira je dalším úhelným bodem psaní Ivana Krause, např. v knihách Číslo do nebe či Medová léta. Satiru glosující současnost, především realitu mediální, komerční a reklamní, zabydlenou neúnavnými a činorodými nešiky, si Ivan Kraus vzal na mušku v minipovídkových souborech Muž za vlastním rohem a Muž pod vlastním dohledem. Knihy Ivana Krause oživují českou tradici humoru laskavého, nostalgicky opěvujícího rodinnou a sousedskou soudržnost, fungující i přes groteskní a absurdně komickou realitu, v níž drobná nedorozumění narůstají do rozměrů světového konfliktu. Věci ve snaživých, ale zoufale nešikovných rukou ožívají, zápasí se svými uživateli a stávají se překážkou, kterou je možné zvládnout opět jenom díky spolehlivému zlehčení. Do diskuse o daném problému se většinou živě zapojuje nejbližší okolí. Rodinní příslušníci, sousedé, správce domu, kadeřnice i zelinář. Každý má radu, názor i sarkastickou připomínku. Situační komika Krausových příběhů je osvěžující, mnohé zážitky připomínají starosvětsky sympatický svět Karla Poláčka nebo Zdeňka Jirotky či Jeroma Klapka Jeromeho. Ivan Kraus nemá ambice psát literaturu zásadní, prvoplánově tíhnoucí ke klasičnosti nebo k metafyzice. Výsostným územím je „pohodové“ závětří čitelné a v pozitivním smyslu konzumní, lehce poživatelné literatury, doporučované jako četba oddechová, vhodná pro dovolenou, deštivé dny, kalná rána. V souvislosti s tím, je zřejmě lépe ji ordinovat po menších dávkách. Tak se čtenář osvěží, povzbudí a zároveň spolehlivě vyhne přesycení.
(mmm)
Medailon je aktuální k 1. prosinci 2006
