Autoři

V roce 1990 absolvoval studijní pobyt ve Vídni na Institutu pro vědy o člověku. V letech 1990-1992 externě přednášel na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a Fakultě sociálních věd UK v Praze o dějinách plakátu a o reklamě. Věnuje se problematice umělecké fotografie, designu, architektury a sociologie kultury. Žije v Praze.

Josef Kroutvor je autorem, utvářejícím svůj literární, ale především vnitřní svět ze zlomků a torz dávných i moderních architektur a městských labyrintů, z ohlasů uměleckých děl minulosti i současnosti (Egon Schiele, Gustav Klimt, Josef Váchal, Jiří Sopko), z ozvěn a šepotů, vlnících se nad kavárenskými stolky Prahy, Vídně, Paříže nebo Benátek. Je jedním z posledních představitelů zanikajícího středoevropanství. Je melancholickým poutníkem po okrajích a ztracených enklávách našeho světa, ale je také stoupencem groteskního pohledu na svět a legitimním potomkem Kafkova Josefa K. V četných Kroutvorových spisech je zrcadlena i nástraha, do níž se dostává současný člověk. Je jí jakási klec nebo past věčně obnovovaného fenoménu dandysmu, básnictví života bez poezie, bloudění a těkání po archiváliích a ostatcích někdejšího světa belle epoque. V knize Dandy a manekýna se ocitá fragmentárnost, ironie a grotesknost moderního světa pod drobnohledem skeptika, který ví, že byvší secesní krása se pod náporem avantgard 20. století proměnila v pohyblivé přízraky a snové výjevy. Svět jako Baudelairova hašišová “zlatá klec”, dandysmus anglických romantiků byronovského typu, melancholie soumraku, která má “stejné estetické kvality jako árie z italské opery a sladká smrt”, pozvolný přechod od aristokratického, donjuanského dandysmu k vyprázdněnosti a planosti lidských manekýnů a manekýn, zmechanizovaných bytostí už nikoli hrdinně směšných, ale jen pustě triviálních – to je vlastní raison d´etre Kroutvorova zájmu o tento wildeovský jev. V knize Města a ostrovy se Kroutvor mimo jiné vrací po letech do Paříže, aby obraz kdysi uměleckého ráje konfrontoval s jeho současnou hektickou a hedonistickou tvářností, která se jednou provždy vzdala avantgardních výbojů a žije dnes jako proměnlivé, ale i posmutnělé pohřebiště umění. Kroutvorův portrét evropských metropolí od skandinávských měst přes Londýn až k Římu a k Benátkám je vyobrazením městského živlu jako kulturního ostrova, ztrácejícího se v moři anonymní krajiny, ve zbytku divokosti, který krotne na rozhraní přírody a umělosti. Ale Kroutvorovo rozjímání o přežívání evropské civilizace není aktem pozdního romantika, ale spíš uvažováním intelektuála, zažívajícího jakýsi horror vacui z bouřlivých živlů, které uměla vzývat, ale i zkrotit antika. Ve filozofických esejích, shrnutých do knihy Živly, se autor dovolává tohoto zkrocení mýtického pojetí přirozenosti lidského bytí v duchu starořeckého filozofa Empedokla, jež vnímal živelnost jako projev božské dychtivosti, ale také infantility, do níž teprve lidský rozum vnáší náznak uspořádání a vyrovnání se s temností archetypů. Nejen v esejích Živlů, ale i v dalších Kroutvorových textech stojí čtenář před rozpolceností člověka, který vyhledává stíny, aby je prozářil světlem jiných stínů v podobě kulturních stereotypů, nostalgických nálad, toho, co se rodí i zaniká nad lesklými a ošidnými zrcadly kavárenských stolků. Kavárny, lokály, galerie, knihkupectví a antikvariáty jsou Kroutvorovými “loci fatales”, fatálními prostory a suterény, do kterých je koncentrován zbytek renesančně opulentního duchovního života. Kniha Cafe fatal je poctou evropským kavárnám, v jejichž setmělých zákoutích dodnes vysedávají zapomenutí básníci existence, povaleči a jejich přízraky. Obsáhlý konvolut Fernety shrnuje podstatnou část Kroutvorovy básnické tvorby ze 70.-90. let minulého století. V básni Fernet jakoby Kroutvor vystihl esenci české odnože dekadentního dandysmu a zároveň nakreslil svůj autoportrét: “Černý švihák s úzkým knírkem / Také Šviháček / Absint pražské bohémy / Lak na rakve / Medicína proti upírům / Bolehlav disidentů / Z Malostranské kavárny / Melancholie stmívání / Oblíbený nápoj českých básníků / Po roce 1968 / Jako horký grog: / Skok do tmy…” Vedle lyrických drobnokreseb a epizod je ve Fernetech publikován mimo jiné soubor Pražský chodec o kafkovské nadčasovosti a jejím otisku v přítomnosti. Kroutvorovou doménou je esej, vnímaný jako “dobrodružství ducha”, jako literární útvar, pohybující se na rozmezí několika oborů a způsobů vyjadřování. Esejistická sbírka Praha, město ostrých hran nebo esej Benátky jsou prazvláštní směsí zvuků, nápěvů a melodií, výkřiků a ticha, věčných a pomíjivých obrazů, věcí, jež pozbývají účelnosti a přesouvají se do jakéhosi pokračování manýristických kunstkomor a kabinetů podivínů, básníků a nešťastníků.

 

(js)

Medailon je aktuální k 1. březnu 2007

Josef Kroutvor: Tassilův pohár aneb Zastavení v Kremsmünsteru - ČRo, 21. dubna 2011

Josef Kroutvor: Malá vánoční četba - Česká televize, 6. leden 2011

Rozhovor s Josefem Kroutvorem - Týdeník Rozhlas 25 / 2007, Radim Kopáč