Za války vystřídal několik manuálních zaměstnání, v roce 1943 byl totálně nasazen v německé Špandavě. Po válce prošel redakcemi Bloku, Rovnosti a Hosta do domu, od roku 1955 je spisovatelem a překladatelem ve svobodném povolání (s výjimkou konce 60. let, kdy působil jako dramaturg činohry Státního divadla v Brně). Od roku 1976 žije v moravském Kunštátu.
Kunderův neobyčejně široký tvůrčí zájem se rozbíhá od konce 30. let k poezii, próze, dramatu a stejně tak k jejich kritické reflexi (oblíbeným žánrem je doslov, případně studie – mj. o Františku Halasovi a o německém romantismu); autor spolupracuje s rozhlasem, později s televizí, je pilným editorem a především překladatelem, a to nejvíce z německého a francouzského jazyka: jeho zásluhou jsou dnes českému čtenáři přístupná díla Brechtova, Traklova, Bennova, Celanova, Heinova nebo Büchnerova, reprezentativní výbory z tvorby autorů expresionismu (Haló, je tady vichr – vichřice!) a dadaismu (Opus nula) ad. Kromě literatury sahají Kunderovy zájmy také k hudbě, divadlu a k výtvarnému umění a fotografii: sám se věnuje technice dekalku, dále komentuje a vykládá především díla svých vrstevníků či „učitelů“, V. Reichmanna, V. Zykmunda či H. Arpa a A. Kubina. L. Kundera se za války sblížil se surrealistickou Skupinou Ra, podílel se na jejích ineditních sbornících (Roztrhané panenky, A zatím co válka) a poetika avantgardy se otiskla také do jeho tehdejšího díla; od počátku 50. let však vliv surrealismu v jeho vlastní tvorbě slábl a nahrazovaly ho vlivy poezie Halasovy, později básnického experimentu: poetisticko-surrealistická vlna sice nadále jeho psaní uváděla do pohybu, v prostoru textu však autora daleko víc začala zajímat sama řeč, resp. možnosti její deformace. Kunderova poezie, próza i dramatické texty tak v sobě spojují hru asociací a imaginativní nespoutanost s intelektem, ironií a skeptickými komentáři dobové skutečnosti. Od roku 1994 vycházejí Spisy Ludvíka Kundery, od roku 1997 péčí brněnského nakladatelství Atlantis: jsou rozvrženy do sedmnácti svazků; do konce roku 2005 jich vyšlo deset. První tři svazky obsáhly poezii: Bez názvu (1939–1945), Meandry (1945–1969) a Mrznoucí mrholení (1969–1980). Čtvrtý svazek, s titulem Úhledná džungle, shrnul „texty 1973–1993“, pátý, Napospas, autor věnoval „různé próze 1941–1999“. Šestý a sedmý svazek přinášejí dramatické texty datované 1961–1970 (Ve vánici), resp. 1967–1989 (Králové zločinci mágové). Desátý a jedenáctý svazek patří Kunderovým celoživotním láskám: F. Halasovi a čaji (Piju čaj); sedmnáctý svazek, rozdělený do dvou knih, pak „portrétům, dopisům, rozhovorům, fragmentům 1936–2004“. Na vydání doposud čekají knihy o expresionismu a dada, výbor z překladů a čtyři svazky, jež shrnou mj. „eseje, stati, řeči“ Ludvíka Kundery z let 1937–1992“.
(rk)
Medailon je aktuální k 1. březnu 2006
nám. Krále Jiřího 124
679 72 Kunštát
