Autoři

Odborně se věnuje především krajinářství, sadovnictví, dendrologii a rybníkářství. V současné době se zabývá grafikou a redigováním odborných časopisů a publikací se zaměřením na geologii. Koncem devadesátých let redakčně spolupracoval s časopisem Weles. Žije v Praze.

Nemalá část současných českých kritiků vřazuje poezii Petra Maděry do pohalonovského metafyzického či filozofujícího lyrického kontextu. Jedním dechem se o něm také mluví jako o nadějném básníkovi, zrozeném v podnětném literárním okruží časopisu Weles, kde mimo jiné publikoval své básně a s moravským periodikem i úzce spolupracoval. Kromě veršů pravidelně publikovaných v různých časopisech a sbornících vydal Petr Maděra zatím dvě pozoruhodné komponované básnické sbírky, obě shodou okolností v brněnském Hostu. V prvotině Krevel se střídají básně přírodně reflexivní s milostnou lyrikou, přesahující vskutku do sfér metafyzických a duchovně prozářených, ačkoli a nejčastějším východiskem pro jeho inspiraci jsou konkrétní místa, situace, zážitky a setkání, osobně prožitá a vztahující se k autorovu subjektu. Již tímto rysem se Maděra odklání od výše zmíněného holanovství, rodícího se v jiném časoprostoru a souvisejícího spíš s pokusem lyrikou svět zpřítomňovat a objektivizovat tak, aby se v něm nahodilost a svévole subjektu spíš rozplynuly, než aby se staly jeho epicentrem, jak je to obvyklé u valné části současné konfesijně laděné poezie. V jednotlivých básnických číslech Krevelu se Maděra nežene za vygradovanou pointou. Svými básnickými obrazy a metaforami spíš postihuje něco trvalého a stabilního, vážícího se ke konkrétnu, ale zajisté i symbolizujícího základní existenciální situaci člověka v současném světě. Postřehy o konkrétních místech (Mělník, Holešovice, Praha vůbec) i o venkovských zákoutích, jimiž proniká krajinně zlyrizovaný opar, se v Krevelu střídají se snahou vyklenout vnitřně soudržný prostor jakéhosi domu nebo alespoň bytu s jeho všemi detaily a významy. Černá kuchyně, obývací pokoj, dům jako archetyp, jako hnízdo přechodnosti a jako prostor, do něhož jsme uvězněni souvislostmi s druhými lidmi, tu a tam u Maděry expanduje a přerůstá v romantickou rozevlátost a v neurčitost téměř eliotovské pustiny, prázdnoty onoho vesmírného či přírodního neznáma, které na nás útočí z torz otevřené krajiny. K holanovskému stylu se Maděra víc přiblížil v závěrečné části Krevelu, kde otiskl několik zlyrizovaných „příběhů“, delších epických pásem, ne nepodobných právě „příběhům“ Holanovým. I tady, stejně jako jeho básnický guru, kráčí autor za střídmými a adresnými, přísně holými metaforami, drtícími slupku povrchu a usilujícími dopátrat se jádra věcí. Jak si nevzpomenout nad názvem druhé Maděrovy básnické knihy Komorní hůrka na vyhaslou sopečnou lokalitu u Františkových Lázní, kdysi často navštěvovanou dvorním radou Goethem, který víc než básníkem se cítil být přírodozpytcem a vykladačem jevů, spojených nikoli jen s existencí člověka, ale i s prazákladním bytím země jako geologického a kosmického objektu. Obdobná a téměř chladně vědecká akribie jako by vystupovala do popředí i v některých básních z této sbírky, která se na rozdíl od mladistvě rozevlátého Krevelu vyznačuje i vrypy ironickými a darem zvláštního observačního odstupu, který básníkovi umožňuje – často bez subjektivního komentáře – „fotografovat“ realitu. V některých básních Komorní hůrky autor sám sebe vyvrací a usvědčuje z omylu, když nejprve tvrdí, že poezie dneska už neexistuje, a pak oním pozorovatelsky nezaujatým, někdy až ledovým pohledem, nakupí před čtenářem snůšku lyrických obrazů, hodných fantazie Boschovy nebo Chagallovy. Přesto vše není ani v Komorní hůrce potlačena subjektivně konkrétní linie autorova životního příběhu, obstoupená zkušenostmi a autentickými prožitky, z kterých bychom mohli alespoň částečně rekonstruovat básníkův vnitřní svět, aniž bychom ho obviňovali z odtažité fabulace nebo z abstraktní obecnosti. Maděrova lyrika je zatím pevně vrostlá do přítomnosti, do zmatku města, jindy zas do mírně falešné pokory venkovanství, do hor, prostoupených nočním tichem, do domů, kde se potkáváme, ale ve kterých se už nemůžeme poznat.

 

(js)

Medailon je aktuální k 1. listopadu 2008

E petr.madera@geology.cz