Autoři

Konstantou vázaných a pečlivě rytmizovaných veršů Radka Malého je syrová, místy exaltovaná, záměrně přepínaná exprese, kterou autor odlehčuje groteskním šklebem a dekadentní stylizací. Protože v jeho dnech „nemocné slunce chrlí krev“, básník se přivrací k noci, k nevědomému pólu člověka, k snění a tmě, neboť „ze tmy jsme vzešli a v tmu se obrátíme“. Ale noc v Malého poezii není rejdištěm surreálných fantómů, koncentrátem fascinace a strachu z neznámých krajin, je prozářena chladným stříbrem měsíce, které nasvicuje život člověka jako směšné potácení se ke smrti. Básník je zarputilý individualista, anarcho-pacifista, který striktně odmítá autority a zažité hierarchie hodnot, ohrazuje se proti absurditě válečného běsnění a dobírá se závěru, že „už delší dobu lidma vlastně pohrdá“. Je předčasně zmoudřelým skeptikem, který prošel světem bez boha („Hej, Bože! / zemřel jsi / či jenom spíš?“) a nyní stojí na břehu řeky Lethé, na rozhraní bytí a nebytí, a vyhlíží Chárona s jediným přáním: „spíš dřív než pozdějc nenápadně zhebnout“.

V prvotině Lunovis i v následujících Vraních zpěvech (2002) a knížce Větrní (2005) ale Malý své expresionistické inspirace relativizuje poučenou morgensternovskou groteskou: jeho dynamická, prozaizovaná poezie je plná vzteku, mladické drzosti a výsměšných tónů, ale zároveň ji rozechvívá intelektuální humor a břitká sebeironie. Stejně tak příkladný dekadentní háv spíchnutý z poetik Karla Hlaváčka, Františka Gellnera, Jiřího Karáska ze Lvovic nebo současného Jiřího H. Krchovského je především chytrou a chytlavou hrou s aluzemi a parafrázemi, než reálným tancem na hrobu dne a veškerého žití.

(rk) 

Medailon je aktuální k 1. prosinci 2006

E kastanvkapse@seznam.cz

http://radekmaly.flexum.cz

www.rozhlas.cz/pocitnocnihovlaku

Pořad Setkávání na ČRo3-Vltava s Radkem Malým (28. 2. 2010)

Rozhovor Aleše Palána Předčítat dětem na veřejných čteních je adrenalinová záležitost (Host, 8/2011)