Po odchodu do důchodu spolupracoval se souborem jako lektor dramaturgie. Od r. 1956, publikoval jak v regionálních a krajských novinách a časopisech, tak i např. v Literárních novinách, Plamenu a Hostu do domu. Spolupracoval i s Československým rozhlasem (povídky, pásma a dvě hry) a s Československou televizí. V období normalizace psal pod pseudonymy (např. pro divadlo pohádku Pihovatá princezna), pro ústecké divadlo připravoval sedm let cyklus představení pro děti Pojďte si hrát do divadla (autorsky i režisérsky čtyřikrát do roka). Po listopadu 1989 spoluobnovoval časopis Severočeský dialog (byl jeho redaktorem), pravidelně spolupracoval s časopisem Československé církve husitské Český zápas, jeho texty vycházely v regionálních periodikách (Severočeský regionální deník, Ústecký deník, Děčínský deník, Liberecký den), v kulturních a literárních časopisech, např. v ROKu, Literárních novinách a Tvaru, ve sbornících (Blahoslav, Česká abeceda). Povídky byly vydávány i v zahraničních časopisech (Pól, Západ to day, NBI – Neuer Berliner Ilustrierte). Společně s Hendrichem Geratem a Milanem Hrabalem byl editorem antologie Strach o moudivláčka/Antologie severočeských a lužickosrbských autorů (Kapucín, Duchcov 1996), s Boženou Klímovou napsal dvě humoristické povídky Miláčkové (Žár, Ostrava 2002). Knižně vydal povídky Na silnějším konci prutu (Severočeské krajské nakladatelství, Liberec 1962), Pohádky z hubaté pohody (tamtéž, 1965), U jako undatra a další krimi povídky (Pražská vydavatelská společnost, Praha 1997), Jediný na světě (Fabio, Louny 1998) a Můj táta Bivoj (Městská knihovna v Semilech, Semily 2000), dále aforismy Amorek má mušku (Horák, Ústí nad Labem 1991), Dovolíte, signore Giacomo? (Kapucín, Duchcov 1998), Postřehy. 333 aforismů pro dobrou náladu (Luděk Kovář–Gumruch DTP, Praha 2000) a Co dům dal (s J. Poláčkem a L. Przeczkem; Louč, Ústí na Orlicí 2001), causerii Kočky přes cestu (Magnet-Press, Praha 1991); výroky smutečních řečníků Vážení truchlící a ostatní hosté (Fabio, Louny 1993), dětské knihy Příběhy stříbrných rybníků (Blahoslav, Praha 1993) a Ostrov u čtyř olší (Albatros, Praha 1999), bibliofilii Casanova píše Lorenzu da Ponte (Kapucín, Duchcov a Fabio, Louny 1994); pohádky Malířův kocour a kocourův malíř / Kocourův malíř a malířův kocour (Blahoslav, Praha 1994); epištoly o lásce a milování Zápisky z cest za tajemstvím ostrova Žena (Fabio, Louny 1997); vzpomínky Hrrrůůůůzzy ústecké opery (Město Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 2000) a Jako chmýří pampelišek (Městská knihovna Semily, Semily 2003); apokryfy Žena je tvé jméno (Žár, Ostrava 2002) a novelu Zlato 2003 (Kapucín, Duchcov 2003).
Dále vydal tituly Nezabolí jazyk od dobrého slova (spoluautor, Knižní klub 2004), Ve věku náhradních dílů (Severočeská vědecká knihovna a Severočeský klub spisovatelů 2006), Má přítelkyně a já včetně psa Maxmiliána (Severočeská vědecká knihovna a Severočeský klub spisovatelů 2006), Nenechám si tě vzít (Severočeská vědecká knihovna a Severočeský klub spisovatelů 2008) a Veronika vražednice (Dauphin 2009), za níž mu byla v roce 2009 udělena cena v kategorii Kniha roku České sekce mezinárodní asociace autorů detektivní literatury AIEP.
Závěrem roku 2008 mu byla udělena Cena primátora města Ústí nad Labem za přínos ústecké kultuře.
Je zastoupen ve sborníku Devla, Devla (Dauphin 2008).
Je předsedou Severočeského klubu spisovatelů a členem Obce spisovatelů.
(Převzato z Literární encyklopedie Salonu Práva LES)
Medailon je aktuální k 1. 3. 2010
