Nevydal dosud žádnou reprezentativní publikaci, vyjma víceméně samizdatové sbírky Concorde mého smutku odlétá (obsahuje čtyři cykly básní, které vznikly po roce 2000: Touha stát se továrníkem, Lidovky, W+V+J+Z a Concorde mého smutku odlétá). Už od roku 1984 se s Neuvirtovými články mohou setkat čtenáři časopisů Vietnamec či Teplický Vogel. Polistopadové, víceméně undergroundové tiskoviny, jako byly Teplický Vogel a Scene Report, poskytly Neuvirtovi příležitost zveřejnit také svou volnou tvorbu: verše, povídky, divadelní hru či ukázky z knih.
Geograficko-sociálním a kulturním prostředím, z něhož autor bohatě čerpá, jsou Teplice a severo-západní český příhraniční kraj, který Neuvirt spolu s celou skupinou v současnosti tvořící mladší generace severočeských literátů, nejvýrazněji s Patrikem Linhartem a Radkem Fridrichem, chápe stále jako kraj „sudetský“. V Neuvirtově naivistické poetice, využívající modelu grotesky, dochází ke kácení četných ikon české i světové moderní historie a současnosti. Podstatnou součást Neuvirtovy tvorby tvoří stylizovaná autobiografičnost a využívání jazykového bohatství vulgarismů.
Radim Neuvirt publikoval ukázky svého díla v několika antologiích české literatury (Od břehů k horám, 2000, Kalné vody, 2005, Kniha o kundě, 2008, Údolí neklidu, 2010 aj.)
Na publikování stále čeká řada Neuvirtových básnických cyklů (např. Barový pult mesijé Špikouna, Kéž by ti kytovci hladem pošli, Putování s pravěkými zvířaty, Omrdávačky a rozpičítávadla ad.), knih (Vodácký oddíl, Kniha knich, Týden v mněstě) či epos (Zlo) a filosofické pojednání (Ženo, vrať se k plotně).
V roce 2010 se Neuvirt jako spoluautor podílel na knize TURN o historii teplické čtvrti Trnovany.
Medailon je aktuální k 1. 12. 2010
