Autoři

Prozaik Jan Novák s oblibou zpracovává autentické či autobiografické náměty. Osobní zkušenost, resp. empirie je pro něj výchozím bodem; jelikož jej přitahují dramatické příběhy a mezní situace, často se vrací k uzlovým dějinným událostem 20. století. Svou progresivní tvůrčí cestu našel v propojení fikce a paradokumentárního realismu. Skutečnost zrcadlí v autorsky právoplatně zjednodušené perspektivě bez potřeby ozvláštňovat ji nějakými okázalými vypravěčskými gesty či postupy. Je zručným vypravěčem s citem pro hovorový jazyk, pro nějž „pozoruhodnost světa jako by byla důležitější než pozoruhodnost vlastního pohledu“ (Václav Havel). Určujícím pro jeho autorskou optiku se stala zkušenost emigrace, klíčovými pojmy jeho psaní jsou svoboda a hrdinství v různých podobách. Vzhledem k dalším scenáristickým a dramatickým aktivitám má Novákova tvorba ještě mnoho jiných fazet. Knižně autor debutoval souborem povídek Striptease Chicago, který vyšel v roce 1982 v torontském 68´ Publishers. Kniha je částečně psána v chicagské češtině, „surrealistickém dialektu, jímž se dorozumívají čeští emigranti“; od té doby píše Novák už pouze anglicky. Prostřednictvím působivé hry s jazykovými styly se tvůrce v prvotině představil jako suverénní vypravěč inspirovaný Hrabalem, Škvoreckým i moderní americkou literaturou. Příběhy československých exulantů v USA, kde s postavami spíše než vznešené ideály lomcují „pomíjivý rozkoše“ a kde si každý hledá tu svou vysněnou „Američku“, se autor zařadil k nesentimentálnímu a neiluzivnímu proudu exilové literatury. Už zde je možno vystopovat zájem o vypjaté momenty dějin i osvěžující pohled na „Čížky“ (rozuměj Čechy) s americkým odstupem – a naopak. Pod názvem The Willy´s Dream Kit vyšla roku 1985 v New Yorku autorova prozaická druhotina, česky později vydaná jako Milionový jeep. Jan Novák se v ní odhodlal k velkému epickému pásmu, do značné míry autobiografickému. Na pozadí příběhu své rodiny a především svého otce vykresluje poměry v Československu od 40. let do sovětské okupace, a poté zkušenost emigrace, nejprve v rakouském utečeneckém táboře a pak v 70. letech realitu „amerického snu“. Svéráz autorova otce, resp. protagonisty příběhu (v kolínské kampeličce defraudoval milion korun, který prosázel v loterii, a dění po roce 1968 využil k útěku z republiky), jaksi apriori zajišťuje, že pohled na dějinné události bude nutně nečernobílý. První z novákovských nestandardních hrdinů svádí bizarní boj nejen s „totalitním masostrojkem“, ale především s běsy v sobě samém. Milionovým jeepem autor potvrdil svůj vypravěčský um na velké ploše a v propojení privátního a obecně historického naznačil silné stránky své poetiky. Pouze anglicky zatím vyšel román The Grand Life (1987), který čerpá z autorových zkušeností v computerové firmě a jazykově dovádí ad absurdum technicistní a byrokratické „ptydepe“. Na pomezí beletrie, deníkové literatury a publicistiky stojí dva svazky, které autor vydal po dočasném návratu do vlasti, když se změnily politické poměry. První z nich, Samet a pára z roku 1992, je zprávou o Praze v průběhu sametové revoluce, kdy se země probírala z „narkózy“ reálného socialismu. Své dojmy z revolučního dění prokládá Novák vzpomínkami, úvahami o psaní i vloženými příběhy některých aktérů revoluce. Deziluzi z tuzemského porevolučního vývoje můžeme vysledovat v knize Komouši, grázlové, cikáni, fízlové a básníci (1997), v níž autor zúročil svůj roční pobyt v Čechách. Opět tu původně pro oči amerických čtenářů skládá střípky zážitků, impresí a postřehů z postkomunistického chaosu v srdci Evropy. A mimo jiné zde i formuluje své spisovatelské krédo, v němž se distancuje od samoúčelných experimentů a svůj „raison d´être“ vidí na pomezí literatury faktu a fikce. Tuto metodu maximálně využil v „pravdivém románu“ Zatím dobrý (2004). Osou knihy se stala činnost odbojové skupiny Ctirada a Josefa Mašínových a jejich následný útěk z republiky v roce 1953 přes Německo, kdy proti nim bylo nasazeno na třicet tisíc policistů a vojáků. Panorama prózy je ale mnohem širší a zahrnuje jak protinacistické aktivity Josefa Mašína staršího, tak i osudy celé rodiny a lidí zapletených do jejich příběhu plus několik obecně historických prostřihů. „Pravdivý román je žánrový paradox, který se drží faktů, pokud to jen jde, ale dotváří si je po svém…“ komentuje autor způsob zpracování „největšího příběhu studené války“, který přes všechen hrdinský étos obsahuje i jistá mravní dilemata. Novák však nefilozofuje o vinně a trestu a rozhřešení nechává na čtenářích. Soustřeďuje se na strhující příběh, který má v sobě cosi z neuvěřitelnosti hrdinských legend. Není výtkou, že kromě vylíčení paradoxů doby autora přitahují i napínavé či přímo dobrodružné aspekty převratných historických okamžiků. V jeho případě však nejde o žádnou prvoplánovou „westernizaci dějin“. Síla autenticity dává příběhu pevnou páteř, autorova beletrizace pak zašlé děje oživuje vnitřními monology, domýšlením situací a detaily. Téměř osmisetstránkový román představuje zatím vrchol Novákova díla, stal se knihou roku 2005 v soutěži Magnesia Litera a vzhledem ke svému kontroverznímu tématu vzbudil v Čechách velký ohlas. Životním příběhem své rodiny se autor inspiroval i v nejnovější próze lakonicky nazvané Děda. Neomezil se zde jen na protagonistu z titulu, ale popisuje osudy širší rodiny s přesahy až na počátek minulého století. Vlastní nosný příběh začíná na konci 50. let, tedy v době autorova dětství. Coby vypravěče delegoval Novák malého chlapce, který tomu, co se kolem něj děje (50. léta), nerozumí. Hledá příčinu „betonového srdce“ svého dědy, čímž se před čtenáři pozvolna otevírá minulost jeho rodiny i celé země. Nejde však o „Honzíkovu cestu naruby“, na to je Novákovo psaní příliš krevnaté a „selsky“ poctivé. A také chlapské a fortelné. V podtextu opět cítíme snahu o hledání hrdiny, resp. hrdinství. A jelikož se nenacházíme na půdě schematické prózy, hrdiny zde nalézáme toliko polovičaté či problematické. Mezi další Novákovy tvůrčí aktivity patří psaní pro divadlo. V divadelních hrách Czechs (1979) a Bohemian Heaven (1980) se vrací k „tématu české reality konce 60. let a k traumatům českých emigrantů“. Řada jeho dramat existuje zatím pouze v angličtině: The Wrong Way Out (1982), The Sperm Count (1984) či Uncle Joe (1987); česky byla uvedena např. hra Aljaška (1994). Jako filmový scenárista se Novák podílel na filmech Valmont, Šeptej či Báječná léta pod psa. Je také spoluautorem autobiografie režiséra Miloše Formana.

(jn)

Medailon je aktuální k 1. srpnu 2007

E janknovak@gmail.com

Heslo v Slovníku české literatury po roce 1945

Aspoň na ledě jsou mezi Čechy bijci (Lidové noviny, 27. 2. 2010)

Autor románu o Mašínech Jan Novák vytěžil z novinové noticky pozoruhodný příběh (Ondřej Horák, Hospodářské noviny, 2. 3. 2011)