Autoři
Patrik OUŘEDNÍK
Prozaik, překladatel a esejista Patrik Ouředník se narodil 23. dubna 1957 v Praze. Po absolvování základního vzdělání se živil jako knihkupecký příručí, pomocný archivář, skladník, listonoš, domácí dělník a sanitář. V letech 1974-1976 studoval herectví a divadelní režii na Lidové škole umění v Praze.
Patrik Ouředník propojuje odborný zájem (lingvistika, literární věda, překladatelské praxe) s vlastní původní slovesnou tvorbou. Přitom platí, že autor v odborné sféře odmítá téměř tradiční českou univerzitní odtrženost od každodenní jazykové praxe, v oblasti překladu pak lze z jeho textů vypozorovat nejen solidní literární, ale i multioborovou erudovanost (sympatie k experimentálním postupům, respektive křížení a prostupování zájmů odborně historických, sociologických, psychologických ad.). Výslednicí těchto zdánlivě mimoběžných tendencí jsou texty, v nichž se Ouředník neotřele a bez svazujících klišé pouští do výkladů a interpretací látek, které obvykle náležejí rigidnímu vědeckému poli. V prvotině, lexikologické práci Šmírbuch jazyka českého, se autor pokusil podchytit argoticko-slangovou rovinu jazyka. Nenabídl ovšem typ odborné práce, která by dodržovala striktně stanovená výkladová pravidla a pevnou kostru dílčích hesel. Při výběru materiálu se odvolával na vlastní jazykový cit, popřípadě na potřeby, které vyžadovala jeho překladatelská praxe. Stejně tak zařazené citáty z literatury nevykládá podle předem stanoveného klíče, nýbrž se nechává vést podvědomým asociativním proudem.
V publikaci Aniž jest co nového pod sluncem se Ouředník obrátil k biblické tématice a čtenáři předložil „slovník biblismů a parabiblismů“, v němž vysvětluje dnes běžně užívané jazykové obraty v původním biblickém kontextu. Smyslem slovníku však je „nejen ozřejmovat – etymologii, věcnou historii slov a spojení atd. –, ale nabídnout cosi, o čem se dá z jazyka přemýšlet dál, až k poslání jazyka v životě člověka a lidské pospolitosti. (…) Ouředníkův slovník biblismů může udělat víc, než díla tohoto druhu dělají obvykle, tj. informovat o významech a původech různých jazykových spojení – může přispět k obnovování naší zapomínané jazykové i kulturní zkušenosti,“ napsal v předmluvě literární historik Alexandr Stich. Vedle dvojice jazykově kreativních básnických knih Anebo a Neřkuli Ouředník obohatil českou prózu dvojicí experimentálních titulů: v prvním z nich navázal na „hry na vzpomínání“ Joe Brainarda a Georgese Pereca, a to knihou Rok čtyřiadvacet. Základem těchto výprav do autorské paměti jsou fragmentární vzpomínky uvozené formulí „Vzpomínám si“. Jde o útržky z let 1965 až 1989, v nichž si autor vybavuje momentky jednak ze svého soukromého života, jednak z tak zvaných „velkých“ společenských událostí. Jejich řazením napodobil mezerovitost lidské schopnosti ukládat vzpomínky: postupně ubírá z čtyřiadvaceti po sobě následujících kapitol jeden z původních čtyřiadvaceti záznamů. „Filtr paměti se omezuje na vytřídění postřehů, které autor zřetězuje podle jiných mechanismů, než by žádala logika politického nebo sociologického záznamu doby: situační klišé, věcné detaily, zlomky promluv, truismy, automatismy, tiky jsou nahlíženy prizmatem autorského subjektu a ´prožitky´, jakkoli z většiny generačně zaměnitelné, nereprezentují celý kolektiv či život v komunismu jako takový,“ napsal v doslovu Vlastimil Hárl.
Ouředníkův pohled tak zůstává individualizovaný, stále intenzivně vyhraněný, aniž by k hodnocení okolního dění vyslovil jediný soud. Doba se tu demaskuje sama svým jazykem, který je náhle vytržen z dobového komunikačního kontextu a nasvícen pod autorským mikroskopem. Druhý Ouředníkův prozaický počin Europeana přináší „stručné dějiny dvacátého věku“, jak zní podtitul, nazírané nikoliv objektivní optikou, ale pohledem „zdola“. Kniha tudíž nerespektuje chronologickou lineárnost, nehierarchizuje dobové události, nehledá řetězec příčin a následků, nepersonalizuje dějiny. Stala se naopak sumářem obyčejnosti, zrovnoprávňuje skutečnosti banálního charakteru s ději, které přinášejí smrt miliónům lidí. Prozkoumává degradaci lidskosti, která je pohlcována absurdními mechanismy establishmentů různého ideologického ražení a která zaprodává svůj duchovní rozměr bohapustým materialismům. „Co je pravda? Historická pravda dějin? Literární pravda textu? Pravda utopií? Pravda paměti?“, stojí na obálce Ouředníkovy knihy. To jsou otázky, na které autor nedává jednoznačné odpovědi, neboť shromážděná fakta a text hovoří samy za sebe.
(ph)
Medailon je aktuální k 1. březnu 2011
Kontakty a odkazy
webové stránky autora
Zahraniční agentura: Pluh, www.pluh.org
Patrik Ouředník: Literatura je voláním ven - Literární.cz, Matěj Petrů, 7. 3. 2012
Patrik Ouředník: Jak se Pantagruel seznámil s Panurgem, jehož pak miloval po celý život - revue Souvislosti
Cesta do Nikdetína (recenze knihy Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem) - iLiteratura, Jan Lukavec, 21. 2. 2011
Slovu naděje nerozumím (rozhovor) - Reflex, Jiří Rulf, 3/2002
