Do roku 1990 vytvořila asi patnáct divadelních her pro loutky, z nichž především Pohádky na draka z roku 1980 měly fenomenální úspěch a hrály se ve dvou desítkách našich i zahraničních loutkových divadel. Její texty byly kromě domácích scén realizovány v Rusku, Bulharsku, Německu a Maďarsku. Iva Peřinová zemřela 6. listopadu 2009.
Autorka se svou příslovečnou skromností hovoří o tom, že z vlastní iniciativy napsala jenom první texty ze své bohaté bibliografie, ke všem ostatním prý byla „donucena“ provozem divadla, především Naivního divadla v Liberci, kde působila jako dramaturg. Význam její tvorby však překračuje běžné „psaní pro děti“, mnoho jejích textů ocení především dospělí. Jemně si pohrává s některými známými náměty (Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Alibaba a čtyřicet loupežníků), některé její texty destruují se značným nadhledem národní mýty (Jeminkote, Psohlavci, Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla). V klasickém žánru bajky pak dokáže Peřinová s hořkou laskavostí odhalit nešvary společenství, v němž se sama pohybuje a které nepochybně miluje (Zvířecí divadlo). Její novinky, zhusta uváděné libereckým Naivním divadlem na každoročním prestižním mezinárodním divadelním festivalu v Plzni, patří k vítaným osvěžením a dokáží spolehlivě rozesmát nevypočitatelnou sestavu kritiků a „lidí z branže“. Po roce 1990 napsala více než dvě desítky nových textů, některé otiskly časopisy Loutkář a Svět a divadlo (mj. Pohádka do dlaně, Jak dostal Janek princeznu, Bezhlavý rytíř, Popelka, Vánoce s Kulišákem, Alína aneb Petřín v jiném dílu světa, Vodníci pod kamenem, Čarovná rybí kostička, Líný Lars a žabka kouzelnice, Zrzavá subreta, Křesadlo, Vy neznáte Krutihlava?, Máme kliku pohádkovou, Čerti z Ještědu, Kouzelný prsten).
(jk)
Medailon je aktuální k listopadu 2009
