Autoři

Od roku 1995 je šéfredaktorem studentského měsíčníku Babylon a od roku 2001 rovněž šéfredaktorem stejnojmenného nakladatelství. Souběžně v letech 1992-2000 vystudoval historii na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze. Žije v Praze.

V kontextu české prózy 80. a 90. let byl Petr Placák dlouho přijímán jako tak zvaný autor jedné knihy – beletristického dokumentu Medorek, který zpočátku koloval anonymně v ineditních kruzích a který se ve své době stal událostí tuzemské samizdatové produkce. Autorovi se v této próze podařilo vytvořit reliéfní vertikální plus horizontální obraz české předlistopadové společnosti, promítnutý zejména do modelové – leč psychologicky hodnověrné – historie mladého protagonisty. V jeho příběhu jsou se záměrnou ironičností až parodičností vylíčeny jeho rodinné vazby, kontakty se spřízněnými osobami, poměry na pracovišti či důsledky všudypřítomného dohledu úřadů (a zvláště tajné policie) nad nonkonformním či nezávislým individuem, arciže vykázaným na periferii tehdejší sociální struktury. Osou celého vyprávění je hledání takové životní alternativy, která by umožnila hrdinovi (či antihrdinovi) vyrovnávat se jak s vlastními nedostatky, tak i s militantností totalitního systému, který umně využívá právě lidských neduhů a slabostí. Podobné tíhnutí k moralizování, k protestu proti zlu a nízkosti společenského systému je typické též pro ranou Placákovu lyriku (Obrovský zasněžený hřbitov), v níž v undergroundovém duchu postuluje své pohrdání dobovou realitou a vůbec mocenskými nástroji establishmentu a staví proti tomu ideál nezávislé existence, ovlivněné životní romantikou a horizonty kýžené vnitřní svobody. Právě k těmto idejím a postulátům se Placák po mnoha letech vrátil v povídkovém souboru Cestou za dobrodružstvím, shrnujícím jeho časopisecky uveřejňované povídky z 80. (tehdy publikovaných v samizdatu) a z 90. let. Záměrně v této knize spojil své hledání vitálních, „autentických“ zážitků z předlistopadového období s podobnými hledačskými výpravami v období polistopadovém. Podobná reflexe, promítající se rovněž do konstruování spřízněně „autentického“, zároveň však významuplnějšího vypravěčského tvaru, sama o sobě na Petra Placáka jako na vypravěče vyvíjí tlak, aby směřoval k naléhavějšímu poselství z prožitku cest a cestování. Vytyčený princip tulácké volnosti se totiž v této knize neznatelně vytrácí a nenápadně ztrácí myšlenkovou půdu pod nohama: zůstává tuláctví o sobě, pocit velkého uvolnění, ten však sám o sobě nestačí, zvláště když musí přece vést ještě k nějakému vyššímu usebrání duše. Také dobrodružství už postupně přestává být hodnotou o sobě a stává se povýtce jen záminkou k zastírané, leč niternější reflexi. Anebo alespoň k tušení, že se taková reflexe dřív nebo později dostaví a že konečně vtiskne autorovým cestám za dobrodružstvím nadčasový a neklamný smysl. Jen na okraj podotkněme, že svá časopisecky publikovaná interview s šestnácti básníky českého undergroundu 70. a 80. let Placák shrnul v titulu Kádrový dotazník a svoji disertační práci z oboru historie, kterou obhájil na Filosofické fakultě University Karlovy v roce 2000, vydal pod názvem Svatováclavské milénium, s podtitulem Češi, Němci a Slováci v roce 1929.

 

(vn)

Medailon je aktuální k 1. dubnu 2006

E petrplacak@c-box.cz, studentsky@chello.cz  

 

O knize Petra Placáka Fízl, ale hlavně o autorovi - týden.cz, Jiří Peňás, 20.12.2007

Petr Placák: Bondyho pravěk - týden.cz, 14.4.2007

Placák: Bez Palachova týdne by listopad 89 nebyl - aktuálně.cz, Ludvík Hradilek, Eliška Bártová, 17.1.2009