Prozaička a publicistka Magdaléna Platzová se narodila 8. března 1972 v Praze. Po maturitě (1990) získala stipendia na americké Georgetown University a na anglické Brockwood Park School, kde studovala filosofii, antropologii, literaturu, jazyky a umění; v letech 1992–98 absolvovala filosofii na Filozofické fakultě University Karlovy v Praze.
Od roku 1994 působila jako asistentka režiséra Petra Lébla v Divadle Na Zábradlí, později jako herečka česko-francouzského souboru Divadlo Na Voru a redaktorka Literárních novin; v současnosti je zaměstnána v týdeníku Respekt. Žije v Praze.
Tvůrčí ambice Magdalény Platzové jsou odpočátku rozvrženy do tří proudů: dramatického, publicistického a prozaického. Jako dramatička uspěla autorka hned svým prvním kusem Na útěku!, s nímž v roce 1999 postoupila do finále Ceny Alfreda Radoka o nejlepší českou a slovenskou divadelní hru. Následovaly dramatické texty Sayang (stejné ocenění plus veřejné čtení v pražském Divadle Na Zábradlí) a Jiná cesta. Publicistice se Platzová věnuje od roku 2000: nejprve jako nezávislá novinářka přispívala do společenského měsíčníku Xantypa a kulturní přílohy deníku Právo Salon; v letech 2001–2004 působila jako literární redaktorka a později zástupkyně šéfredaktora v týdeníku Literární noviny; od ledna 2008 pracuje jako redaktorka kulturní rubriky týdeníku Respekt. Třetím proudem je dráha spisovatelská. Platzové debut, soubor čtyř volně propojených povídek inspirovaných Dalmácií a nazvaný Sůl, ovce a kamení, publikovaný v roce 2003, prozradil autorčino úsilí o postižení jak momentálních prožitků jednotlivých postav, tak obecnějších okolností, které jejich současnou pozici určují. O rok Platzová navázala autobiograficky laděnou novelou Návrat přítelkyně: její hrdinka, devatenáctiletá Magdaléna, se tu ocitá na počátku své „cesty za poznáním“ a svět prvních lásek a všemožných dalších tělesných i intelektuálních „pokušení“ se před ní otevírá v celé škále kladů i zklamání. Nepokrytě osobní rovina vyprávění činí z Návratu přítelkyně zřejmě prozatím nejspontánnější Platzové dílo. V roce 2006 publikovala autorka svůj zatím poslední prozaický počin, román Aaronův skok, inspirovaný jednak životem rakouské malířky Friedl Dicker-Brandeisové, jednak „neklidným“ dvacátým stoletím. Široce rozvržené téma, množství kontextových podrobností, obecnější filozofující úvahy i variace jednotlivých poloh ženství spisovatelku v textu nutí k jisté schematizaci dějinných událostí i psychologických náhledů. V příbězích tří generačně vzdálených žen ovšem Platzová bravurně nastiňuje napětí mezi autentickým prožitkem dobových událostí i záležitostí rázu intimního – a možností jejich dodatečného náhledu, interpretace a porozumění. Osudy dvou starších žen (babičky Kristýny a její židovské přítelkyně, malířky Berty) se v minulosti dramaticky protnuly, ale je to až nejmladší Milena, která má tzv. celý život před sebou, jež dostává do rukou jednotlivé úseky jejich životů, aby z nich poskládala srozumitelný celek. Letos Magdaléna Platzová chystá k vydání román Recyklovaný muž.
(mmm)
Medailon je aktuální k 1. březnu 2008
