Doporučujeme knihu

Jaromír Typlt

Michal přes noc

 

Michal a Měšek, dvě hlavní postavy příběhu, se navzájem zkoušejí v rolích herce a režiséra, které by zároveň mohly být rolemi učedníka a mistra.

Doporučujeme akci

Dětský KomiksFEST! na Lodi Tajemství

Program pro děti od 5 do 10 let. V neděli 27. května 2012, Náplavka (Rašínovo nábřeží u železničního mostu v Praze)

Literární pozvánky

«
»
Po Út St Čt So Ne
  1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31      
Bookfan

Autoři

Tomáš PŘIDAL

Share |

Spisovatel, výtvarník a příležitostný hudebník Tomáš Přidal se narodil v Brně 14. června 1968. V Brně vystudoval Pedagogickou fakultu Masarykovy university (obory český jazyk a výtvarná výchova), v Brně dnes vyučuje výtvarnou výchovu na gymnáziu. Od roku 1996 výtvarně spolupracuje s nakladatelstvím Větrné mlýny. Žije v Brně.

Od počátku své slovesné a výtvarné tvorby hledá Tomáš Přidal, básník, prozaik, kreslíř, typograf a ilustrátor, výhradně spojený s brněnským nakladatelstvím Větrné mlýny, možnosti a výjimky: Objevuje trhliny a otvory ve skutečnosti, kterými se může protáhnout do krajiny za zrcadlem, do světa více variant a více rozměrů, do prostoru, který se mění před očima a nově zvýznamňuje s každým pohybem autorovy fantazie. Už jako člen surrealistického okruhu A. I. V. – společně s Blažejem Ingrem, Davidem Jařabem, Brunem Solaříkem a Romanem Telerovským – definoval svůj vztah k realitě pojmem modrý humor: V koláži aforismů, filmových scénářů, anekdot a dramatických textů, vydané ovšem až v roce 1998 pod názvem Penězokazi, tvůrci předvedli slovesné improvizace v duchu nevázaného dadaistického „blbnutí“ raného Voskovce a Wericha, ponořili čtenáře do osvěžující a očistné lázně mystifikačního a parafrázujícího humoru bez vtipu, odpoutané srandy, která spájí študáckou recesi s lidovou slovesností a odkazy k surrealismu a především – vykazuje zálibu v absurditě a nesmyslu jako legitimních prostředcích reflexe světa.

Po rozpadu A. I. V. v roce 1996, respektive poté, kdy se Telerovský, Solařík, Jařab a Ingr stali členy Skupiny českých a slovenských surrealistů, zůstává Tomáš Přidal tvůrčím solitérem. Jeho texty z druhé poloviny 90. let a ze současnosti, prezentované doposavad v pěti knížkách, od debutního titulu Všechno má barvu mýdla k prozatím poslednímu svazku Kokosová opice, uvolňují programové vazby se surrealistickým pojetím komiky: od parodických a sarkastických hrotů, od ironie a absurdity jako nehorázných útoků „proti ustáleným vazbám humoru“ (Bruno Solařík) přechází ke komice lyrické, probarvené snivostí, k humoru, jehož zdrojem je magickorealistické okouzlení skutečností o sobě a radost z možnosti obměňovat a proměňovat tuto skutečnost fantazií – obtáčet ji pomyslnými chapadly a svádět situace, děje a jejich podivuhodné aktéry do svého výjimečného, mírně vychýleného panoptika, ideálního soukromého příbytku.

Kokosová opice je knihou pozorovatele a knihou výměny rolí. Drobné prozaické a básnické texty, z nichž se útlý svazek skládá, krátké příběhy uzavřené pointou, tyto minutové romány ohledávají výhradně předmětný svět – lze je snadno vizualizovat a převést ze slov do paralelních komiksových okének nebo rozpohybovaných políček animovaného filmu. Odehrávají se ve městě, častěji v domě, v bytě, v pokoji, jejich prostor je vymezený, ohraničený, ale zároveň – pro naprostou prostupnost hranice mezi realitou a snově zabarvenou představou – otevřený nejrůznějším přesmykům a vpádům: „V našem kocourovi žije někdo jiný,“ sděluje Přidal v jednom z textů, v jiném příběhu „dům je třípatrové zvíře“, v dalším „chobotnice se přelévá městem“. Fauna a flora, která z autorova psaní skoro definitivně vytlačuje lidský prvek, která se živelně rozpíná slovy a prorůstá větami, která zabydluje krajinu, v jejíchž obrysech rozpoznáváme příbuznost mimo jiné s Jorge Luisem Borgesem a jeho Fantastickou zoologií, s básnickou fenomenologií Lukáše Marvana anebo s bezuzdnými fantazijními výlety Michala Ajvaze – tato zvířata a tyto rostliny symbolicky praktikují Derridův pojem dekonstrukce. Zkusme podstoupit alespoň část území, které osídlil rozum, našim pudům a touhám, říká demiurg Přidal, zahoďme pragmatismus a místo něj na okamžik dosaďme prostý nerozum, vystřídejme bdělost sněním, vykročme z civilizované krajiny směrem k divočině.

Uvědomme si, jak píše Ajvaz v jedné básni knížky Vražda v hotelu Intercontinental, že „žádný prostor není uzavřený, / žádný prostor není naším panstvím“ – že „uděláme nejlépe, když se… / přizpůsobíme jejich zvyklostem, jejich prastarému řádu / a když se budeme chovat skromně a tiše. Jsme hosté.“ Svět, který Tomáš Přidal ve svých knížkách spontánně osidluje, je tajemný a přitažlivý, pohybují se jím masy energie, na jejíž původ se postupně rozpomínáme: Tvůrčí návrat k bezstarostnému rošťáctví dítěte, kluka, který si chce hrát, je čtenáři o to sympatičtější, že minimálně v tomto ohledu stojí on i autor na stejné pozici.

 

(rk)

Medailon je aktuální k 1. prosinci 2010

Kontakty a odkazy

Autorská práva v zahraničí: literární agentura Dana Blatná, www.dbagency.cz

Tomáš Přidal: Hlasy v sušence - Nekultura.cz, Johanka Pižlová, 2.10.2008

Jaký je Tomáš Přidal ve Skutečnosti? - Portál české literatury, Michal Šanda, 23.10.2008

 
© 2012 VIZUS | webmaster | Používáme redakční systém Vizus CMS