Autoři
Renata PUTZLACHER
Básnířka, scenáristka, dramaturgyně, překladatelka a propagátorka české literatury v Polsku Renata Putzlacher (druhé příjmení Buchtová) se narodila 15. 6. 1966 v Karviné a žila až do poloviny 90. let v Českém Těšíně. Od roku 1997 žije v Brně.
Po českotěšínském gymnáziu s polským vyučovacím jazykem vystudovala na Filozofické fakultě Jagellonské univerzity v Krakově polskou filologii (1990). V letech 1989–2001 byla dramaturgyní polské scény Těšínského divadla. Zde založila v roce 1996 literární Kavárnu AVION, která není a v roce 2000 Spolek AVION, jehož se stala předsedkyní a pořadatelkou literárního festivalu AVION FEST v Českém Těšíně. V roce 2002 nastoupila na doktorandské studium na FF Masarykovy univerzity v Brně a v r. 2009 obhájila doktorát z polské literatury. Na Ústavu slavistiky Filozofické fakulty MU vyučuje současnou polskou literaturu a teorii a praxi překladu.
Básně a překlady publikovala např. v Hostu, Tvaru, Literárních novinách, Labyrintu, Welesu, Alternativě, Modrém květu, v rakouském Lichtungenu a četných polských literárních časopisech. Pro CD Lamus a Těšínské divertimento napsala texty písní (hudba: Zbigniew Siwek; Český Těšín 2000 a 2004). Je autorkou divadelních her Most nad Lučinou (podle W. A. Bergera, 2002), Těšínské niebo – Cieszyńskie nebe (s písněmi J. Nohavici, 2004), Ondraszek – Pan Łysej Góry (s písněmi T. Kočka, 2004), W stronę Czarnolasu (podle J. Kochanovského, 2007), Słodkie rodzynki, gorzkie migdały (podle A. Osiecké, 2010), Denní dům, noční dům (podle O. Tokarczukové, 2011), rozhlasové hry Alma a Gustav (Gustav Mahler Jubilee 2010) a literárnědramatických pásem Prostý příběh: V Těšíně žil Kohn (1998), Genius loci (geniusz loce?) Slezska (spolu s B. Trojakem, 2001), Na kresách a pohraničích (2002). Překlady aforismů českých autorů do polštiny publikovala knižně pod názvem Miłość po czesku (Láska po česku, Miniatura, Krakov 1995) a do polštiny přeložila texty písní Jaromíra Nohavici pod titulem Písně / Pieśni (PROprint, Český Těšín 1994, 1995). Pro nakladatelství Host a Weles připravila spolu s B. Trojakem výbor současné polské poezie Bílé propasti (1997; překlad 44 básní). Pro divadlo přeložila kolem dvaceti her, mimo jiné Pravěk a jiné časy (divadelní úprava románu Olgy Tokarczukové) a do polštiny hru Milana Uhdeho Balada pro banditu. Česká televize o ní natočila dokument Těšínská jablíčka Renaty Putzlacher (režie Milan Cieslar, 1998). Vydala sbírky poezie v polštině a v českých překladech: Próba identyfikacji (Pokus o identifikaci, Profil, Ostrava 1990), Kompleks Ewy (Evin komplex, Miniatura, Krakov 1992), Oczekiwanie (Očekávání, GL’63, Třinec 1992), Ziemia albo-albo (Země buď-anebo, Olza, Český Těšín 1993), Małgorzata poszukuje Mistrza / Markétka hledá Mistra (polsko-česká sbírka, edice AVION, Český Těšín 1996), Pomiędzy (Mezi, Biblioteka Slaska, Katovice 2001), česky sbírku Mezi řádky (Host, Brno 2003; překlady Vlasty Dvořáčkové, Libora Martinka, Ericha Sojky a Jindřicha Zogaty) a polsko-českou sbírku Angelus (edice AVION, Český Těšín 2006). V roce 2011 jí vyjde vzpomínková kniha s názvem W kawiarni AVION, której nie ma (V kavárně AVION, která není).
Získala Cenu Georga Trakla 1994 (cena předsedy poroty), Cenu Marka Jodłowského 1996 a vyznamenání v rámci prestižní Ceny Kościelských 2002.
(Převzato z Literární encyklopedie Salonu Práva LES a z webu autorky www.putzlacher.net)
Foto Janusz Stobinski
Medailon je aktuální k 1. 12. 2010
Kontakty a odkazy
E putzlacher@post.cz
www.putzlacher.net
www.putzlacher.net/avion/
Intertextualita v poezii těšínské básnířky Renaty Putzlacher (Libor Martinek)
Básnířka na pomezí epoch a kultur (Ivo Pospíšil)
Rozhovor s Ondřejem Mrázkem Hledání vůní ztraceného času (Literární noviny 5/2011, příloha Interview)






