Nataša Reimanová se narodila těsně po konci války, v roce 1945. Vystudovala tlumočnictví a překladatelství na Univerzitě 17. listopadu v Praze a rusistiku na pařížské Sorbonně. V roce 1968 se provdala do Francie, kde vyučovala ruštinu na několika pařížských gymnáziích.
V 80. letech publikovala poezii a povídky ve Čtení na léto (Listy) a v Kolářově Revue K. Knižně debutovala v roce 2003 prózou Dědeček, ke které v následujících letech přidala ještě vzpomínkovou knihu Dopisy po nebi a román Poslední láska Šarloty S.
Od roku 1985 pracovala také jako soudní překladatelka – expertka na ruštinu. Kromě vlastní tvorby se autorka věnuje překladům krásné literatury z češtiny, mimo jiné přeložila pro kanadské nakladatelství Éditions du Roseau Prima sezónu Josefa Škvoreckého. Od roku 2005 žije opět v Čechách, ve vesnici poblíž Prahy.
Zdroj: Nakladatelství G plus G Foto: archiv autorky
Medailon je aktuální k 1. 12. 2010
T 321 677 300
Nataša Reimanová – stále přítomné otázky − Hana Železná, Český rozhlas, 29. září 2010
Reimanová, Nataša: Dědeček − Jovanka Šotolová, iLiteratura.cz, 17. listopadu 2003
Majstro, mohl byste mi to zahuhlat ještě jednou? − Radim Kopáč, Portál české literatury, 12. dubna 2006
Utěšený příběh z neutěšených časů − Týdeník Rozhlas, č. 8, 9. února 2004
