Od roku 1956 působil v redakční radě časopisu Květen, spoluredigoval jeho Almanach; v druhé polovině šedesátých let patřil do redakce časopisu Orientace. V letech 1961–1971 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta. Za normalizace oficiálně nepublikoval, vystřídal několik zaměstnání (např. údržbář dvorců na Štvanici), podepsal Chartu 77. Do nakladatelských plánů se jeho dílo vrátilo po roce 1989. Kromě poezie se věnuje literatuře pro dětského čtenáře. Žije v Praze.
Byť je Karel Šiktanc o více než generaci mladší, jako básník přísluší do halasovského, holanovského, seifertovského i ortenovského světa výrazně melodické poetiky. Přes angažované, optimistické a patetické začátky ovlivněné vládnoucí dobovou ideologií, nalezl ukotvení v poezii všedního dne, ve wolkerovském nadšení běžnými věcmi. Postupně však v Šiktancovi vítězí a dozrává básnický duch hlubší, všímavější, citlivější: uchovává si smysl pro drobnost a detail, ale často je transformuje do dramatické a metaforické roviny. Přibývá nejistota, obava ze stereotypu, potřeba nalezení přesahu. V textech ožívají slova, básnická skladba se protrhává, verše se stávají přerývavým dobýváním myšlenkového obsahu, neodbytnými otázkami i vnitřní bolestí naplněnými odmlkami. Jestliže se Šiktancovy juvenilie kryjí s budovatelským nadšením první poloviny 50. let, pak jeho zralá tvorba spadá do etapy normalizace; básnická próza Mariášky byla v roce 1970 jeho nadlouho poslední oficiálně vydanou knihou. Takto násilně a zvenčí byl básnický výraz Karla Šiktance obohacen o další tón, o kritický náhled skutečnosti. Kupř. tématem dvanáctidílné skladby Český orloj, jedné z nejznámějších básníkových sbírek, fiktivního dialogu otce se synem, jsou ohrožené národní tradice, devastovaný přírodní řád i schopnost přejímat inspirující zkušenost. Básnický projev Karla Šiktance je stabilně ukotven ve složitě komponovaném verši, vygradované lyrice, v přeskupování a vrstvení významů. Jeho básně jsou baladické, zvukově působivé, napájené lidovou poezií či obecně vesnickým prostředím. Zásadními motivy zůstávají vzpomínky z dětství, tradiční řád, křesťanské i předkřesťanské mytické archetypy – svojí poezií autor oživuje a připomíná vytrácející se konkrétní lidskou, rodovou i dějinnou paměť. Karel Šiktanc je laureátem Ceny Jaroslava Seiferta (za sbírku Srdce svého nejez), Ceny Českého literárního fondu, Státní ceny za literaturu (Šarlat) a Ceny Magnesia Litera (Zimoviště). V nakladatelství Karolinum vychází v ediční péči Jiřího Brabce jeho Dílo: dosud se na knihkupecké pulty dostalo sedm z chystaných osmi svazků.
(mmm)
Medailon je aktuální k 1. lednu 2007
Heslo v Slovníku české literatury po roce 1945
Rozhovor s Richardem Klíčníkem (Aktualne.cz, 21. 11. 2005)
Skupina na Facebooku
