Autoři

Je členem uměleckého sdružení Vítrholc, které vydává společné almanachy, pořádá performance a prezentuje se též na webových stránkách (www.vitrholc.cz). Žije v Brně. Fandí 1. FC Brno. Literární kritikou je vnímán  rozporuplně. Do české poezie však vnáší zajímavý současný pohled, který by bylo škoda pominout. Škrabal – pohybujeme se v pomyslném teritoriu literatury – se nestydí za to, že žije banální, neheroický život. Ba naopak: On jej ve svých textech tematizuje. “Blbá práce / blbej šéf / malý peníze / protivná manželka / televizní sex / a jednou týdně / debilní rozhodčí / tvoří pravidelný kolorit / v životě obyčejnýho chlapa…” – píše v básni Náš styl a na první pohled mu nemáme důvod nevěřit. Tematický rozptyl Škrabalovy tvorby se zdá být nápadně limitovaný. Autor si v zásadě vystačí se třemi, resp. čtyřmi obsedantními motivy: Brno vs. Praha, fotbal, vztah muže a ženy – a nad tím vším se jako duch nad vodami vznáší takřka stoický postoj, jež zaujímá jeho “lyrický” hrdina k životu v dnešním světě. Tím však de facto přiznáváme, že se básník skrze banální témata potýká pomalu s celým univerzem. Zastavme se nejprve u autorova proklamovaného brnofilství. Vtělilo se již do názvu jeho debutové sbírky Zapalte Prahu, což je oblíbený slogan mimopražských fotbalových fanoušků. Ovšem nenechejme se napálit: Moravanství a brněnství (zejména brněnský komplex vůči Praze) je tu zdůrazňováno natolik, až se čtenáře zmocní podezření z ironické lsti. A ono to taky občas probleskne naplno – jako třeba v perzifláži Odbočka na Moravu, kde autor svůj opěvovaný ideální kraj ironicky demaskuje coby virtuální svět počítačové hry. Motiv moravské metropole se však autorovi kromě anekdotické roviny podařilo přetavit též ve zvláštní melancholickou metaforu odsunutosti, smolařství, malého života v protikladu s chimérami velkých snů: “Je smutné být bokem / ve městě / které stojí stranou” či “Holky, který nevíte co / Holky, co si nevíte se životem rady / Holky, co se chcete odstěhovat do Prahy // každej máme občas ten pocit / že bychom si zasloužili od života víc.” (Jsou dny, kdy by se každej odstěhoval do Prahy). Škrabalův básnický model světa má podobu stereotypního čtyřúhelníku (práce, hospoda, fotbal, televize), navíc dokonale odlyrizovaného a demýtizovaného: “MDŽ se už neslaví / Na Štědrý den se nevraždí / a na Velikonoce / se nevstává z mrtvých” (Svátky). Škrabalovský hrdina (přes převládající ich-formu ho neztotožňujme s autorem) je dokonalým antirebelem, co o sobě může s klidem prohlásit: “dělám věci, / které imponují manželkám”. Ale právě zde autorovi trošku padá škraboška z očí, neboť on nepíše bezelstné zpovědi, on se stylizuje, typizuje, předvádí se často v horším světle, aby vynikl jeho záměr ukázat život sériového človíčka těchto dní (ovšem bez páralovské satiry). Sbírku od sbírky se Škrabal – pravda – stále více sebeobnažuje, na úkor humoru nechává zaznít i vlastní nefalšované úzkosti (“…a tebe to všechno zajímá až v momentě / kdy se ti zdá, že přestávám plnit svoji roli / Tebe nezajímám já, tebe zajímá jak plním svoje role // Za chvíli budu starej, dostanu nějakou nemoc / a chcípnu / A k čemu ten život byl?” (Sebelítostný email manželce). Suchý, popisný, “totálně realistický” styl upomene na rukopis Ivo Vodseďálka, ležérní stylizace občas usvědčí Škrabala z četby amerických básníků. Druhou autorovu sbírku uvozuje motto “Šlehačka je něco navíc”, které je rozvedeno v následující básni: “…Holky už řešily spoustu věcí / ale ještě nikdy se nebavily o opravdické lásce // Holky si nedokážou povídat o tom / co je nad každým vztahem // Holky spolu nikdy nehovoří o šlehačce”. Troufám si tvrdit, že Karel Škrabal je ve svých nejlepších číslech básníkem svérázně metafyzickým, pokud tím rozumíme nahlédnutí za plachtu každodennosti a zautomatizovaného vnímání – a ne jen verbální hromadění filozofických či sakrálních rekvizit. Nepopírám, že řadu jeho básní bychom mohli nazvat pouhými anekdotami, schválnostmi či plochými a jednorozměrnými literárními fotografiemi, ale pokud se mu podaří proříznout do textu trhlinu, jíž nám umožní podívat se na svět i sebe sama naprosto bez příkras, pak ono “něco navíc” stojí za to.

 

(jn)

Medailon je aktuální k 1. srpnu 2007

E karel.skrabal@mfdnes.cz

www.vitrholc.cz