Autoři

Aprobaci si rozšířila později o ruštinu a knihovnictví. Poté pracovala v různých zaměstnáních v Brně, byla mj. tajemnicí redakce měsíčníku Věda a život. V r. 1969 opustila s rodinou republiku, usadila se ve Španělsku a po dvou letech přesídlila do Švédska.

Nejprve pracovala v městské knihovně v Malmö. V lednu 1974 získala místo učitelky češtiny na Slovanském ústavu (nyní Ústav pro studia Střední a Východní Evropy) Humanistické fakulty univerzity v Lundu. Zde získala hodnost doktora v oboru slavistiky (švédská zkratka Fil. dr). Se švédskými knihovnami však kontakt neztratila, po celá léta informovala o české a slovenské literární produkci doma i v zahraničí, spolupracovala při nákupu knih a jejich katalogizaci. Na univerzitě pracovala až do odchodu do důchodu (2000). Za dlouholetou úspěšnou univerzitní práci jí byla udělena zlatá medaile švédského státu, Masarykova univerzita v Brně ji poctila stříbrnou medailí za pedagogickou činnost v oboru bohemistiky.

Kromě pedagogické a odborné činnosti se věnovala životu exilové společnosti, a to ve Sdružení svobodných Čechoslováků v jižním Švédsku (členka výboru i jeho předsedkyně) a v Nadaci Charty 77 ve Stockholmu (ve spolupráci s nadací se starala o rozdělování finančních podpor exilovým nakladatelstvím, fungovala jako tajemnice Seifertovy ceny od jejího založení do předání do Československa v r. 1990). Kromě toho redigovala čtvrtletník Röster från Tjeckoslovakien/Hlasy z Československa (později Tjeckiska och slovakiska röster/České a slovenské hlasy), informující o politickém a kulturním životě v ČSSR, resp. ČR (některá čísla časopisu byla věnována např. spisovatelům L. Vaculíkovi, M. Šimečkovi, B. Hrabalovi, E. Kantůrkové, K. Peckovi, D. Hodrové, Z. Brabcové, S. Richterové; podrobný obsah viz katalog exilových monografií Libri prohibiti).

Publikovala ve švédských novinách, časopisech a sbornících Göteborgs--Posten, Ord & Bild, Skånska Dagbladet, Slavisk Kulturrevy, Slavica Ludensia, Uppsala Slavic Papers; dále v České literatuře, Litteraria Humanitas, Tvaru. Byla editorkou švédského výboru Haškových povídek Den tappre soldaten tar kommandot (Dobrý voják přejímá velení; Rabén & Sjögren, Stockholm 1982) a (s Františkem Janouchem) knihy o Jaroslavu Seifertovi Att vara poet: Jaroslav Seifert mellanl poesi och politik (Být básníkem; Ordfront-Charta 77, Stockholm, 1986). Do švédštiny, většinou ve spolupráci s rodilými Švédy, přeložila mj. Projev Jaroslava Seiferta při předávání Nobelovy ceny, Karel Čapek – Cesta na sever, Josef Čapek – Povídání o pejskovi a kočičce, Václav Havel – Dálkový výslech. Rozhovor s Karlem Hvížďalou, Jiří Marek – Hříšní lidé města pražského, Jiří Dienstbier – Příjem (rozhlasová hra) či Pověsti a legendy z Čech a Slovenska. Větší množství kratších prozaických i básnických textů publikovala v různých švédských časopisech. Ze švédštiny do češtiny přeložila např. divadelní hru Larse Kleberga Padající hvězdy (Svět a divadlo 1 až 3/2002) a paměti malíře Endre Nemese Pod příkrovem času (Akropolis, Praha 2003). Napsala řadu odborných statí o české literatuře, doslovů či předmluv k překladům z češtiny, zajímala se zejména o B. Hrabala, ale i K. Čapka, J. Haška, L. Vaculíka, J. Seiferta a J. Mukařovského. Je také autorkou hesel česká literatura a divadlo a slovenská literatura a divadlo a dalších asi 90 hesel o českých a slovenských autorech ve švédské Národní encyklopedii (Nationaencyklopedin). Její dlouholetý zájem o Hrabalovo dílo vyústil v monografii Bohumil Hrabals litterära collage (Lund Slavonic Monographies, Lund 2003) a v její přepracované české vydání Hrabalovy literární koláže (Akropolis, Praha 2004).

Dále ze švédštiny přeložila knihu P. O. Johanssona Pavlína (Olomouc 2002). K tisku se připravuje její překlad monografie Evy Strömberg Krantzové o spisovatelce Amelii Posse, provdané Brázdové, která se zúčastnila prvního českého odboje v zahraničí a napsala několik knih s českou tematikou.

V současné době se zabývá recepcí děl českých autorů ve Švédsku. Publikovala články o recepci Holana, Hrabala, Seiferta a Karla Čapka. Má rozpracovaného Ivana Klímu. Do této oblasti patří její spolupráce s rozhlasem ČRo 3-Vltava, pro který vloni připravila hodinový program České téma ve švédské literatuře a kratší pořad o knihách Anderse Hammalunda, který dvě své knihy věnoval české kultuře.

Je členkou týmu, který pracuje na projektu Between reconciliation and conflict. The Politics of Memory in Europe after 1989. Projekt řídí prof. Barbara Törnquvist-Plewa z Center for Central and East European Studies při Univerzitě v Lundu. Soustřeďuje se především na tato témata: vzpomínky na pronásledování a vyvražďování Romů, jak se odráží v romské i české literatuře a dále na vzpomínky na odsun Němců v české literatuře po roce 1989.

V roce 2010 je již podruhé členkou poroty Ceny Jaroslava Seiferta. 

(Převzato a doplněno z Literární encyklopedie Salonu Práva LES)

Medailon je aktuální k 2. 2. 2010.

E mila.slavickova@gmail.com

Rozhovor v Českém rozhlase.