Básník Vít Slíva se narodil 11. ledna 1951 v Hradci u Opavy. Na Filozofické fakultě v Brně vystudoval obor čeština, latina a stal se učitelem. Krátce působil na základních školách, pak na gymnáziu v Brně-Králově Poli. Nyní je učitelem na Základní škole Mladecko. Za sbírku básní Bubnování na sudy (Weles, 2002) získal v roce 2002 cenu Magnesia Litera. Věnuje se také editorské činnosti a publicistice. Žije v Opavě.
Slíva vydal do roku 1990 tři sbírky básní; patřil k osamělým mladým básníkům, kteří obtížně a zdlouhavě nalézali publikační prostor. Prvotina s příznačným názvem Nepokoj hodin (1984) přináší poezii neobvykle zralou, psanou volným veršem a obsahující již většinu konstitutivních rysů Slívovy poezie, která usilovně hledala existenciální a transcendentální rozměr především prostřednictvím osobitého prožitku času: čas je onen „nepokoj hodin“, který básníka vede k přesvědčení, „že básnit znamená / pokoušet se o nový jazyk / pokrevní.“ Přelom ve Slívově tvůrčím vývoji představuje sbírka Volské oko (1997). Na rozdíl od předchozí knížky Černé písmo (1990), jejíž těžiště leželo v drobných básních psaných úsporným veršem a uchovávajících si relativně významnou míru abstraktnosti, zde autorovu stylu dominuje konkrétní představivost a bohatost básnických obrazů. Inspirační zdroje básník nachází v rodové paměti, v rodinné pospolitosti, v životních příbězích i každodenních situacích svých blízkých. Tohoto charakteru je i sbírka Tanec v pochované base (1998). Dalším příznačným rysem Slívovy poetiky je symbolizace a někdy až monumentalizace všednodenních životních momentů a dějů. Krajinou básníkova rodu je Opavsko a hlavně rodné městečko Hradec. V pozdějších sbírkách (Na zdech stíny osik, 1999; Grave, 2001; Bubnování na sudy, 2002; Rodný hrob, 2004; výbor Boudní muzika, 2005) se postupně prohlubuje autorovo básnické pojetí času o rozměr historický i mytický a volný verš se mísí s klasicky vykrouženým veršem vázaným. Slíva vědomě navazuje na českou meditativní poezii značenou jmény Halas a především Holan, ke kterému se obdivně hlásí i v poslední své knížce: „Básník veškerých zdí! / Přes tu poslední ho v truhle přenesli / a vydali mluvě sousedů. / Zůstalo ticho, / vezděno v dům.“
(vk)
Medailon je aktuální k 1. dubnu 2006
