Autoři
Ota ULČ
Narodil se 16. března 1930 v Plzni, roku 1953 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, po ukončení studií si odsloužil vojenskou službu u „černých baronů“ (PTP) a několik let pracoval jako okresní soudce v západočeském Stříbře.
Ačkoli je Ota Ulč profesí právník, skutečnou „životní univerzitou“ se mu stala léta strávená jednak v polovojenských jednotkách tzv. Pomocných technických praporů, posléze období justiční praxe v příhraničním západočeském regionu, kde se ze všech sil vyhýbal všem politicky motivovaným kauzám a procesům. Možná už tehdy v sobě objevil velké nadání publicistického podání lidských příběhů a společenských poměrů, i když svou první, anglicky napsanou knihu vydal poměrně pozdě – v severoamerickém exilu. Pod názvem The Judge in Communist State (z roku 1972) v ní vylíčil právě své každodenní zkušenosti z padesátých let, kdy v duchu ideálu drobné práce musel čelit politické nepřízni doby. Touto knihou Ulč posléze vstoupil i na kolbiště českého literárního exilu: Josef Škvorecký mu ji vydal hned v počátečním údobí torontského nakladatelství Sixty-Eights Publishers s titulem Malá doznání okresního soudce. Již v této publikaci se projevily výrazné znaky autorova rukopisu: smysl pro živou drobnokresbu a pro poutavý příběh, jakož i výrazný nadhled nad popisovanými příhodami a jejich začleňování do širokých společenských a politických souvislostí. Tyto své tvůrčí dispozice posléze Ulč uplatnil v postupně sepisované tetralogii o „běženci“ – v dobrodružném (ale i osobitě humoristickém) příběhu exulanta Pravoslava Komendy, který stráví bouřlivá léta v USA, ve filipínském vězení, pak se vydá zpět do vlasti a dá se coby navrátilec do služeb StB, aby posléze již z nebeských končin obšírně a sebezpytavě meditoval o filosofických a mravních hodnotách lidského společenství. V postavě typického „Čecháčka“ Komendy se spisovateli podařilo spojit jeho pikareskní osudy s portrétem charakteristického poválečného chameleona, človíčka počínajícího si jako příslovečná korouhvička bez názoru a bez ideje či ideálu. Za svébytný pendant k tomuto „komendovskému“ cyklu, navazujícímu na podobně strukturovaná díla naší poválečné prózy, situovaná však i do exilového prostředí, lze považovat celou řadu Ulčových publicistických knížek, svým způsobem tepajících, jiným způsobem pro změnu s nemalým porozuměním interpretujících tzv. českou národní povahu – jednou tváří v tvář poúnorovému režimu, podruhé v konfrontaci s iluzemi o polistopadovém vývoji v českých zemích.
Kromě těchto vyprávění, spojujících exilovou problematiku s reflexí poměrů v autorově vlasti, se Ulč již od sedmdesátých let 20. století stal významným představitelem beletristicky, zvláště fejetonisticky a reportážně koncipovaného literárního cestopisu. Tomuto žánru zůstal věrný i v následujících desetiletích, přičemž se pokaždé soustřeďuje zejména na dějinné zákruty poznamenávající život v té či oné zemi, v tom či onom světadíle – a konstantou těchto popisů a úvah je vždy značný zájem o působení českých krajanů, o jejich existenční podmínky – a o jejich pohled na konstelace, v nichž žijí daleko od vlasti své životy. V těchto cestopisných knížkách, průkazně přesahujících svým rozpětím konvenční hranice daného žánru, Ota Ulč vystupuje rovněž jako přímý komentátor nemálo různorodých , nejednou však také relativně podobných civilizačních poměrů v konkrétní stejně jako obecné rovině: stává se obvykle svědkem situace v dané lokalitě a zároveň je též jejím objektivním soudcem – nejčastěji ve vyhraněné, expresivní publicistické rovině.
(vn)
Medailon je aktuální k 1. 1. 2010
