V 50. letech byl zaměstnaný jako vychovatel, později jako redaktor v nakl. Rudé právo a v týdeníku Beseda venkovské rodiny. V roce 1958 přešel do Československého rozhlasu, kde se soustředil především na žánr reportáže; v letech 1965–1969 pracoval v týdeníku Literární noviny (později Literární listy, Listy). Po zákazu časopisu si zvolil svobodné povolání. V 70. a 80. letech se aktivně podílel na zrodu a rozvoji samizdatu – a to jako autor, editor i vydavatel (edice Petlice, časopis Obsah); do oficiálního společenského života a literatury se vrátil po r. 1989. Ludvík Vaculík je laureátem Ceny Jaroslava Seiferta (1987), Ceny Karla Čapka (2002), Státní ceny za literaturu (2008) a Ceny Ferdinanda Peroutky (2010).
Vaculíkovo dílo má těžiště jednak v politicky angažované publicistice, v níž dominuje žánr fejetonu, a jednak v prozaických pracích, které kombinují osobní zážitky s fikcí. První Vaculíkovy knihy (Na farmě mládeže, Rušný dům, Sekyra), vydané v letech 1958–1966, zachycují postupující autorovu deziluzi z komunistické ideologie, k níž se spisovatel hlásil od poloviny 40. let; krásnou literaturu tu obohacují prvky novinařiny, případně esejistiky. Po experimentální novele Morčata (v samizdatu 1973, oficiálně 1991), metafoře agresivní a nadosobní moci, následovaly autobiografický Český snář (1981, 1990), rozsáhlý opus přibližující čtenáři prostředí českého disentu, a zpráva o peripetiích vzniku a rozpadu jednoho vztahu – titul Jak se dělá chlapec (1993). V porevolučních letech Vaculík vydal několik svazků své korespondence (s Ivanem Kadlečíkem: Poco rubato, 1994; s Janem Šimsou: Vážený pane Mikule, 2003), deníkových záznamů (Milí spolužáci!, 1995; Nepaměti, 1998) a souborů fejetonů (Jaro je tady, 1990; Srpnový rok, 1990; Stará dáma se baví, 1991; Nad jezerem škaredě hrát, 1996; Poslední slovo, 2002). Dokončil také dva nové, respektive staronové romány: Cestu na Praděd, která z velké části vznikla už na konci 60. let, a Loučení k panně. Zatímco první z titulů má charakter různorodého cestovního deníku z českých vesnic, kterými spisovatel projíždí ve voze taženém párem koní, v druhé knížce Vaculík navazuje na téma prózy Jak se dělá chlapec – vpouští čtenáře do intimního prostoru mezi sebou a svou mladičkou milenkou.
(rk)
Medailon je aktuální k 1. říjnu 2008
