Autoři

Michal Viewegh se těší mimořádné čtenářské popularitě. Jeho knihy vyšly v celkovém nákladu více než tři čtvrtě milionu výtisků, byly přeloženy do dvaceti jazyků a dočkaly se řady filmových i divadelních adaptací. Vzhledem k tomu, že spisovatelova tvorba má do jisté míry autobiografický charakter, nutno upozornit na určitý mimoliterární aspekt fenoménu Viewegh. Jakožto mediálně známá osoba je tvůrce ve svých textech (vystavěných na hře mezi realitou a fikcí) přítomen na způsob zvláštní „reality show“ – beletristické texty může čtenář konfrontovat s pisatelovým skutečným životem, jak je prezentován v médiích. Do vnímání díla tak vstupuje nová složka kvaziautentičnosti či možnosti dvojího prožívání příběhu. Viewegh debutoval prózou Názory na vraždu (1990). Detektivní zápletka zde byla jen záminkou k umné drobnokresbě charakterů a vztahů lidí na maloměstě. Různorodost pohledů konvenovala s autorovou snahou „dobrat se pravdy v jejích rozporech“. Už tady Viewegh osvědčil smysl pro ironii, detail, zcizovací efekty, bystré psychologické postřehy a hlavně pro dovedné vypravěčství. Coby suverénní vypravěč se představil ve své dosud nepřekonané druhotině Báječná léta pod psa (1992). Na příběhu jedné rodiny zobrazil důležité zlomy novodobých českých dějin od 60. let přes normalizaci až po pád komunismu. Bravurně a s vtipem ztvárnil prolínání „velké“ a „malé“ historie (viz scéna s vylepováním oznámení o ztrátě andulek v době zahájení okupace roku 1968, kdy všichni vylepují politické letáky). Jeho dospělí hrdinové sice uzavírají kompromisy s totalitním režimem, ale autor je nesoudí, jen ukazuje, že je všechno složitější, než se jeví na povrchu. Humorný a přitom nezplošťující pohled na ožehavé momenty české historie byl pro většinu čtenářů úlevný. Úvodní scéna narození hlavního hrdiny během představení Beckettova Čekání na Godota odstartovala autorovu obsedantní ironickou kritiku pseudointelektuálů, kritiku falešných životních i uměleckých postojů. Také postava spisovatele a téma reflexe psaní se budou vinout většinou dalších Vieweghových knih. V pravý čas vydaná Báječná léta pod psa zaznamenala ohromný ohlas a autorova další díla, přes komerční úspěch, zůstávají poněkud v jejich stínu. Většině z nich přilepila kritika nálepku „osvěžující, nikoli očišťující“. Počínaje novelou Výchova dívek v Čechách (1994), jakousi postmoderní obměnou pohádky o smutné princezně, kterou má hrdina probudit k životu, si Viewegh kromě rodinné tematiky volí coby zápletky svých knih atraktivní motivy z tzv. masové literatury. Nejčastěji je to love story (Román pro ženy) někdy i s krimi přídechem (Případ nevěrné Kláry). S tím souvisí i autorova častá polemika na téma, co je a co není kýč v literatuře, potažmo v životě. Ostatně rozpory a polemiky, tu podnětné, tu kontraproduktivní, provázejí celou Vieweghovu kariéru. Zábavné, čtivé, o současnosti vypovídající a co do techniky vyprávění velmi vynalézavé Vieweghovy prózy (a dodejme, že také marketingově nadstandardně ošetřené) přitahují ve velkém „běžné“ čtenáře. Komentování procesu psaní (Výchova dívek v Čechách, Účastníci zájezdu, Lekce tvůrčího psaní), intertextuální narážky a vůbec reflexe literární manipulace s realitou si zas vynucují pozornost intelektuálů. Počínaje Výchovou dívek v Čechách se však také datuje velké nedorozumění mezi literární kritikou a autorem, který chtěl být svého času „styčným důstojníkem“ mezi vysokou a komerční literaturou. Ze strany kritiky šlo např. o nepřípadné poměřování autorova díla morálními hledisky (výtky na adresu „konzumních“ hrdinů okouzlených hmotným dostatkem) nebo vnucování „závažnějších“ témat na úkor „banálních“. Ze strany tvůrce, vydávajícího téměř každý rok novou knihu, zas přicházely až hysterické reakce na kritiku (kupř. zesměšňování konkrétních kritiků v některých prózách). Je otázkou, zda tyto reakce nesvědčily o určité nejistotě, která autora nutila svá díla tak vehementně obhajovat. Faktem bylo, že jakkoli i ve všedních, až triviálních námětech si Viewegh uchoval vypravěčskou bravuru a pronikavé postřehy, téma se mu alespoň na nějaký čas zúžilo na trampoty slavného spisovatele (převážně) se ženami. Coby největším přínosem diskusí kolem Viewegha se s odstupem času jeví pře o pofidérnosti pojmu „banální člověk“, téma vztahu soukromého a veřejného života, kritika intelektuálních klišé či obhajoba literatury jako hry se skutečností. Z dosud nejmenovaných položek autorova díla zmiňme dále např. Báječná léta s Klausem (2002), pokus o navázání na úspěšnou druhotinu. Ovšem doba pouhé dekády po sametové revoluci nedávala prostor pro významnější dějinné zvraty, ostatně politikum zde výrazněji zastupuje pouze jediná titulní postava, jakkoli pro danou éru emblematická. Kniha je v prvním plánu v podstatě dobově angažovaný text proti jedné arogantní politické straně. Ve druhém, mnohem masivnějším plánu, přináší typicky vieweghovskou rodinnou kroniku. Už po několikáté sledujeme s vypravěčem rozpad jeho manželství, nové vztahy a posléze založení nové rodiny. Výrazněji se zde ovšem ozývají melancholické tóny stárnutí, konečnosti života a vůbec bilancování, které naplno zazní v románu Vybíjená (2004), mozaice osudů několika spolužáků z gymnázia. Tento vypravěčsky nezvykle ztlumený a sevřený opus bývá kritikou řazen hned za proslulá Báječná léta pod psa. Někdy až čechovovsky posmutnělé tóny milostného odcizení najdeme i ve sbírce Povídek o manželství a o sexu (1999). Nesmíme zapomenout ani na autorovu ryze humoristickou tvorbu, ovlivněnou jak domácími vzory, tak kupř. i Woodym Allenem. Jde o dva svazky literárních parodií Nápady laskavého čtenáře (1993, 2000), částečnou žánrovou parodií je i Román pro ženy (2001). Jako pozorný, angažovaný a vtipný fejetonista se Viewegh představil výběry ze svých novinových sloupků Švédské stoly (2000) a Na dvou židlích (2003). Ojedinělý pokus na poli dramatu představuje jeho divadelní hra Růže pro Markétu (napsáno 1990, vydáno 2004), která ironizuje popřevratové dění na pražské Filozofické fakultě.

(jn)

Medailon je aktuální k 1. listopadu 2008

www.viewegh.cz + Facebook

Autorská práva v zahraničí

Literární agentura Dana Blatná, www.dbagency.cz