Sdružení Vítrholc složené z několika kmenových autorů (básník a publicista Karel Škrabal, hudebník Jaroslav Škvarna, vizuální umělec František Kowolowski, básník Dalibor Maňas, výtvarník Iwan Krajíček a další) klade od začátku existence důraz na živou prezentaci poezie, která nebyla v první polovině devadesátých let v klubech příliš rozšířená.
Vystoupení a performance Vítrholce se odehrávaly především v hospodách a na večírcích známých, ale také na vernisážích spřízněných výtvarných umělců (Kowolovski, Dostálková, Možný, Krajíček a další). Specifikem sdružení je samotná netradiční prezentace poezie, která je doprovázena hudebním, dramatickým nebo vizuálním prvkem. Hmotným výsledkem sdružení je kromě osmi vydaných almanachů (první 1994, poslední 2005, vlastním nákladem a v nakladatelství Větrné mlýny, Brno) i CD Vítrholc 100 s osmi skladbami nahranými v letech 2000 až 2004. Rockový říz se tu snoubí s elektronickými základy. Poezie je deklamována skoro rapovým způsobem, na živých vystoupeních je podporována vizuálním pozadím z rychlých videosmyček a hraním na hlasité zvony. Výsledkem jsou čeští Einstürzende Neubauten nebo snad Laibach. Syrovostí a útočností výrazu by se dali Vítrholc přirovnat k teplickému seskupení Vyžvejklá Bambule, které rovněž existuje od první poloviny devadesátých let.
Tuzemské „nejradikálnější literární sdružení“ Vítrholc spolupracuje především s moravskými umělci a za svou šestnáctiletou existenci vystoupilo v mnoha klubech, ale i na českých festivalech.
Zdroj: www.vitrholc.cz
Medailonje aktuální k 1. 11. 2010
www.vitrholc.cz
Texty, rozhovory
Karel Škrabal: Poezií se nedá vůbec nic získat (26.8.2007, Vilém Faltýnek, Český rozhlas)
Trochu syrová i trochu připečená pravda (16.9.2005, iDNES, Olga Stehlíková)
Literární formace Vítrholc (16.10.2005, novinky.cz, Zdenko Pavelka)
