Autoři
Iva VOLÁNKOVÁ
Dramatička Iva Volánková (Klestilová) se narodila 4. října 1964 v Brně. Po maturitě pracovala jako garderobiérka baletu Janáčkova divadla, stala se členkou Dětského studia Divadla Na Provázku, hrála v amatérském souboru Nepojízdná housenka.
Texty Ivy Volánkové zachycují statickou situaci, postavy lapené mezi čtyři stěny, kterým nezbývá, než spolu svízelně komunikovat, žít. Bolestivá intimita mezilidských vztahů z pohledu ženy představuje široký svorník jejích her. Mladší ženská postava, která téměř beze změny prochází všemi jejími hrami, prožívá blíže nespecifikovanou bolest, trápení, odmítá přijmout očekávanou roli a pozici. Dcera ve hře Všichni svatí říká o lidské existenci: „Jsem to, co jsem. Čím víc si jsi schopen uvědomovat, tím je to pro tebe všechno složitější. Přežít je to nejtěžší v životě. Zbytek je vlastně sranda.“ Bytí je pro ženské postavy nedobrovolným údělem, nutností, pastí obklopenou nic nechápajícími muži – ať už je to starostlivý manžel nebo despotický otec. Mužům schází citlivost: Annin muž ve hře 3sestry2002.cz používá výhradně vulgární slovník a jeho komunikace se omezuje na tlumočení zpráv z televize. Ženy mylné jednání mužů mlčky snášejí, apaticky uznávají jejich autoritu. Ani v matce či ve vychovatelce mladé hrdinky nenacházejí oporu. Jejich starost a péče se omezuje na servírování jídla; s matkou řeší hrdinky permanentní spor. Podobně jako u Čechova Volánkové postavy žijí v určitém vakuu. I když k nim zprávy zvnějšku doléhají, nemají na osud a příliš ani na konverzaci postav výraznější vliv. Jejich problémy a traumata nevyvěrají z televizní obrazovky, ale z jejich nitra. Vnější svět je eliminován ve prospěch zhmotnění vnitřních pohnutek a vzpomínek. Příbuznost s Čechovovým dramatem, explicitně vyjádřená parafrází názvu Tři sestry na 3sestry2002.cz, tkví v nedějovosti autorčiných her, v útržkovitosti vyřčeného. S jiným dramatikem, Thomasem Bernhardem, spojuje Volánkovou začleňování banality do textu, zobrazování vyprázdněných rodinných rituálů a vztahů: Postavy se slovy zraňují, ale přesto spolu dále hovoří. Mezilidská dramata se odehrávají ve stísněném prostoru místnosti, bytu nebo činžovního domu s omezeným počtem figur, pojmenovaných většinou jen v základních kategoriích – Žena, Muž, Matka, Otec, Dcera, podle profese – Doktor, Farář, či zcela anonymně, jen podle doplňku – Muž s kloboukem, Žena v oranžovém svetru. Konkrétní čas ani prostor nejsou pro hry určující, větší důraz klade Volánková na atmosféru – před deštěm, nezařízený byt, sykot odtékající vody… Scénické poznámky se omezují na minimum. Hra Zisk slasti popisuje statický okamžik, pomíjivou chvíli v životě mladé ženy, která se náhle vydělí od ostatních svou apatií, pasivitou, znaveností z vlastního života. Letargie provokuje okolí, zvláště manžela a matku. Její niterná vzpoura proti zaběhlému, ničím nerušenému a přesně vymezenému toku života ústí do nehybnosti. Ženin protest zbavený konkrétního opodstatnění se stává pro racionálně uvažující okolí nesrozumitelným. Proto ji pokládá za psychicky nemocnou a teprve její návrat k pravidlům běžného života nastolí ztracenou (i když jen zdánlivou) manželskou harmonii. Zatímco Žena ze Zisku slasti se komunikaci vyhýbá, v trilogii Minach se hrdinka snaží vyklouznout ze samoty, navázat kontakt – marně. I hru Stísněni otevírá Žena v okamžiku nehybnosti, nerozhodnosti, zda dále pokračovat ve vztahu s Mužem. Autorčin pohled se již ale nesoustředí striktně na ženskou figuru. Stává se součástí mozaiky různých osudů a především vztahů obyvatel jednoho domu. Postavy ve hrách Ivy Volánkové nepronášejí nadbytečná slova, komunikace je úsečná i jednání je omezeno na minimum. Pasivita postav zachvacuje i způsob jejich mluvy. Skutečný obsah, sdělení se skrývá jen ve zlomcích vět.
(dv)
Medailon je aktuální k 1. dubnu 2006
