Autoři

Vystudovala biologii na Masarykově univerzitě v Brně, postupně k ní však přidávala další studijní obory – pedagogiku, divadelní vědu (dálkově 1962–1964), germanistiku, srovnávací literární vědu (1970–1972). V 60. letech prošla řadou zaměstnání – byla pedagogickou pracovnicí Domu pionýrů v Brně, po propuštění (z ideologických důvodů) vedoucí laboratoře Veterinární fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně, pak dramaturgyní Divadla Julia Fučíka v Brně, od roku 1965 na volné noze, v letech 1968–1969 redaktorkou Studentských listů. V roce 1969 se provdala do Spolkové republiky Německo.

Píše česky i německy, spolupracuje s Gender Studies v Praze (mj. na mezinárodním projektu Paměť žen). Tematické okruhy (kulturní publicistika v česko-německé oblasti, česko-německé vztahy, otázky postavení ženy v moderní společnosti) zpracovává v různých formách mezi fiction a non-fiction od prozaického textu přes věcnou literaturu, esej až po rozhlasovou hru.

Na počátku 60. let začala v Brně spolupracovat s redakcí Československého rozhlasu, později psala do Plamene, Rovnosti, Literárních novin a Dneška. Po roce 1989 publikovala v Listech, Literárních novinách, Přítomnosti, Lidových novinách, Hospodářských novinách, Salonu Práva, Sociologickém časopise. V Německu spolupracuje se Saarländischer Rundfunk, Saarbrücker Zeitung, Freitag, NDL – Neue deutsche Literatur, TAZ – Die Tageszeitung, pravidelně se švýcarským deníkem Neue Zürcher Zeitung. Je autorkou čtyř německy napsaných sociologických prací Frau im Sozialismus – Beispiel ČSSR 1974 (1974), Mutter–Kind–Beruf (1976), Wir adoptieren ein Kind (1981)a Scheiden aus der Ehe (1981).

Společně s Ute Beckerovou a Klausem Zeheleinem překládala libreta oper Leoše Janáčka do němčiny, na janáčkovské téma psala články do divadelních programů ap. Byla editorkou Dopisů Mileny Jesenské (Prostor, Praha 1998; pův. v němčině Die Briefe von Milena, 1996), sborníku Prager Frauen (spoluautorka; Bollmann, Mannheim 1995), Smetana–Dvořák–Janáček. Briefe tschechischer Komponisten (společně s Barborou Šrámkovou, DVA v edici Tschechische Bibliothek, Mnichov 2003) a knihy České ženy (Fragment, Praha 2003). Je autorkou rozhlasových her Karel und Willi (1984), Tagebuch einer heimlichen Symmetrie (1992), Sie schwand dahin (2001), Generalpause (2002) pro Saarländischer Rundfunk. V roce 1967 napsala dosud nevydanou hru Litánie.

První knihou byla reportážní esej Neohlížej se, zkameníš (společně s Vladimírem Janovicem; Naše vojsko, Praha 1968), následovaly próza Dvojitá kaple (Prostor, Praha 1991; poprvé však vyšla v něm. překladu jako Doppelkapelle v r. 1982), rozhovory se sudetoněmeckými vrstevníky Odsunuté vzpomínky (tamtéž, 1993; pův. v něm. verzi 1945waren sie Kinder, Kiepenheuer & Witsch 1990), Životopis Milena Jesenská (tamtéž, 1996; pův. v něm. verzi Milena Jesenská /Biographie/. Alle meine Artikel sind Liebesbriefe, 1994), Neodsunuté vzpomínky – česká zkušenost pohraničí (tamtéž, 2000), V ohnisku nepokoje. Hermann Kafka a jeho rodina (tamtéž, 2003; pův. v něm. verzi Im Hauptquartier des Larms – Die Familie Kafka aus Prag, Fischer, Frankfurt a. M., 1997). V roce 2003 vyšel v němčině životopis Leben der Sidonie Nádherný (Europaeische Verlagsanstalt, Hamburk), který byl českým čtenářům představen o sedm let později. Alena Wagnerová je také autorkou doslovu ke kafkovskému svazku Der Brief an den Vater (Wagenbach, Berlín 2004).

Zdroj: převzato z Literární encyklopedie Salonu Práva

Foto: Karel Cudlín, iDnes

Medailon je aktuální k 1. 6. 2011

Správná soudružka se nemohla zamilovat do západního Němce, říká literátka Alena Wagnerová - iDnes, Dora Kaprálová, 6.12.2008

Byli obětováni dvakrát, říká Alena Wagnerová o německých antifašistech - ČRo, Milena Štráfeldová, 15.7.2009

Sidonie Nádherná byla mnohem víc než pomocnicí a múzou velkých básníků - iDnes, Milena M. Marešová, 29.10.2010

Alena Wagnerová: Dvacet let stačilo – je čas změnit systém - Literární noviny, Ondřej Mrázek, 9.5.2011