Autoři

Přes pestrost dramatické a scenáristické produkce (autorství řady rozhlasových her, dramatu Draci útočí, scénáře k televizní pohádce Hořké víno a k filmu i televiznímu seriálu Saturnin) se Wagnerová ve své literární tvorbě pohybuje výhradně v prostoru pohádky. Pohádku chápe především jako „způsob a prostředek, jímž by se měl rozšiřovat obzor dítěte, modelovat a zabarvovat jeho svět, inspirovat a výrazně přispívat k vytváření jeho fantazie“ (viz autorčino vyznání Kvadratura pohádky v časopise Ladění, 2002, č. 4).

Pohádky Magdaleny Wagnerové se vyznačují hravostí a nápaditostí v tematickém, kompozičním i jazykovém plánu výstavby. Již Pohádky pod polštář (1992) obsahují v zárodku postupy typické pro autorčino pojetí pohádkového žánru, které vykrystalizovalo zejména v souboru pohádek Proč? Pohádky o rybách, ptácích a jiných zvířatech (2001) a jeho pendantu Proto! Pohádky o muchomůrkách, pečených husách a jiných důležitých věcech (2002). Proporční architektonické členění obou knih na základě kalendářního principu (sedm pohádek určených na každý den v týdnu a rozsáhlejší Pohádka na další týden, sestávající ze sedmi kapitol) vede k posílení jejich vypravěčského rozměru.

Aspekt komunikativnosti navozují i řečnická otázka a odpověď v titulech obou souborů, dále pak průběžné kontaktování projektovaného adresáta. Východiskem pohádek jsou často rčení („Proč si nos nevidí ani na špičku nosu?“ „Proč jablko nepadá daleko od stromu?“ „Proč láska hory přenáší?“), dětské zvídavé dotazy („Proč se začíná pokaždé od začátku?“) či variace na etiologická a etymologická témata („Proč je kudlanka nábožná?“). Wagnerová si zde pohrává jednak s konvencemi pohádkového žánru („Bylo, bylo a skutečně bylo. Kdysi dávno. Kdesi daleko. Anebo možná docela blízko.“), dále paroduje i literaturu naučnou (v precizně sestaveném rejstříku od sebe pečlivě odlišuje „knedlovepřozelo“ a „knedlozelovepřo“).

Následující Modrá pohádka aneb Kachna namodro (2002) již představuje vykročení směrem k pohádkové travestii. Intriky v Modrém království, kde prostřednictvím senilního krále vládne jeho rádce, vyústí po řadě peripetií a trojím zveřejnění receptu na kachnu namodro v pohádkový happyend. Prózy Pavouk na šalvěji (2003), kde se přímo hlásí k poetice travestie podtitulem Podzimní (pohádková) travestie, a Strom s granátovými jablky již míří i k dospělým čtenářům. Ti mohou ocenit smršť vtipných literárních aluzí (stárnoucí lesní víla, jež nahlíží na svět prizmatem románů L. N. Tolstého), podobenství a symbolů. Autorka nešetří ani tradiční národní emblematiku a ikony („tatíček Masaryk“), parodické reinterpretaci podrobuje například Staré pověsti české. Dějová linie obou příběhů se větví v asociativně propojených digresích k závěru, který vrací dění obloukem na počátek. V pohádkové obrázkové knížce Jablečňák (2003) se určujícím dějotvorným prvkem stává dětská hra, její antropomorfizační a fantazijní aspekt. Předškolák Matěj, nudící se po boku zaneprázdněných rodičů, získává nového přítele v Jablečňákovi, jenž se nečekaně zrodil z jablečného ohryzku odhozeného pod postelí. I zde dochází k vrstvení a vkládání epizod, jejichž kauzalitu místy střídá asociativní řazení. Problémy dětského outsidera a podvědomý strach z dospívání svérázně zachycuje próza Pes moudřejší člověka (2004), kde je zdrojem humoru transpozice lidských osudů do psích postav.

Vedle vlastní pohádkové tvorby se Wagnerová věnuje rovněž adaptační činnosti. Převyprávěla klasický pohádkový odkaz (Srdce pohádek, 2002), ale všímá si i exotických látek světového folkloru, které dosud představila ve dvou souborech, tematicky propojených motivy vody (Pohádky z vodních hlubin, Pohádky z moře, 2004). Pohádková tvorba Magdaleny Wagnerové představuje v kontextu současné české literatury pro mládež ojedinělý pokus o originální žánrovou inovaci.

(mš)

Medailon je aktuální k 1. květnu 2011

Pořad Setkávání s Magdalenou Wagnerovou - ČRo3-Vltava, 27. 4. 2008

Magdalena Wagnerová: Tradice v bludném kruhu - A2 23/2008

Magdalena Wagnerová: Hlupýš - ČRo3, Ivana Myšková, 12.5.2009

Krys Veliký (recenze) - iLiteratura, Milena Šubrtová, 10.3.2011