Kultruní aktivity Jiřího Weinbergera úzce souvisejí s jeho hereckými aktivitami (vystudoval herectví na LŠU, kde ho ovlivnil zejména Ivan Vyskočil). Napsal několik kabaretů (pro děti i pro dospělé) s hudbou Václava Lahodného a Michala Vícha; novější písňové texty pak zhudebnili Hana Tonzarová, Marie Sommerová, Jan Vondráček, Jan Rossa a Pavel Jurkovič.
Texty (verše i próza) Jiřího Weinbergera jsou založeny na invenci, tematické objevnosti, asociativní imaginaci, absurdním humoru, výrazovém a grafickém experimentu, jazykové hře, formální vynalézavosti, technické bravuře a melodickém vyznění. Vyskytují se mezi nimi i texty filozoficky rozjímavé, ironické, satiricky vyhrocené, společensky a eticky aktuální, vyjadřující deziluzi, osamění, touhu po harmonických vztazích, groteskní černý humor, ekologické memento, kritiku konzumního životního stylu a fetišizace peněz, zesměšnění nacionální sebestřednosti a absurdity politické mašinérie.
Charakteristickými znaky autorovy poetiky jsou intertextualita, užití aluzí na lidové písně, rčení, frazeologismy a na literární díla. Sbírky básní zřetelně směřují k hudebně-dramatickému scénickému ztvárnění (některé obsahují i zhudebněné texty s notovým zápisem). Pozoruhodná je koexistence nezávazného humoru a závažného sdělení. Tvorba Jiřího Weinbergera je schopna komunikovat se čtenáři všech věkových kategorií.
Medailon je aktuální k 1. lednu 2011
