Pracoval v Melioracích České Budějovice (1988), Jednotném zemědělském družstvu Lhenice (1989), Československém rozhlase (1993–1994), Rádiu Faktor (1995–1996), TV Nova (1996–1999), Českém rozhlase (2000–2001); v l. 2000 a 2002 se živil jako svobodný novinář. Od r. 2002 do roku 2006 byl učitelem na Středním odborném učilišti v Soběslavi; dnes vyučuje na českobudějovickém gymnáziu tvůrčí psaní. Bydlí v Českých Budějovicích a na chalupě na Šumavě.
Žákův básnický vývoj možno charakterizovat jako cestu od expresivity a rozvichřelé metaforiky k sevřenosti až gnómické. Čím kratší texty píše, tím více v nich čtenáři nabízí. Přičemž znesnadňuje četbu několikerým prostupováním paradigmat a rovin: japonerie či chinerie se zde setkávají se surreálnými názvuky, bizarerie poloinsitního básnění s výsostně intelektuální metatextovostí; přírodní lyrika s reflexivní lyrikou zabarvení až existenciálního a místy také s poezií milostnou (s jemným nádechem mystickoerotickým) stejně jako s textovou sebereflexivností i literárními aluzemi. Široké pásmo krajinné je doplňováno interiérovým detailem nebo průnikem do vědomí vypovídajícího subjektu (často mizejícího pod obrazy, které se mu zjevují na sítnici). Plným právem získává si tedy jeho poezii též ohlas za našimi hranicemi: v Německu a najmě ve Francii.
Doma se pohledy na Žákovu, především prozaickou tvorbu liší. A. Cermanová ve Tvaru napsala: „Právě jazyk je největším balvanem na čtenářově cestě k porozumění Žákově knize. Jazyk plný až k přesycení nejrůznějších klišé, nutících odhodit knihu do kouta a jít si spravit chuť třeba čtením denního tisku; i tam snad mají češtinu lepší.“ Proti tomu R. Kopáč v Právu poznamenal: „Je to všechno jenom nezávazná literární fikce? Anebo má Axe Africa díky autorské senzitivitě a básnickému smyslu pro metafyzičnost dějů ke skutečnosti blíž, než si dokážeme připustit? Konec příběhu, odehrávající se ve vlaku, tradičním symbolu cesty čili touhy po změně, rámují život i smrt: ,krásné prázdno‘, ale zároveň vědomí, že ,očekávaná úleva se nedostavila‘.
Všechno, naprosto všechno v próze Davida Jana Žáka je otevřené a plné možností. A tedy svobodné.“ Přestože je David Jan Žák autorem nesnadným (jak o tom ostatně svědčí také recenzní ohlas díla), vyplatí se jej číst; neboť právě svoboda básníkovy imaginace dožaduje se téže svobody v mysli čtenářově: nutí nás, abychom se – pro tuto chvíli a skrze Žákův text – stali také trochu básníky.
(ih)
Medailon je aktuální k 1. říjnu 2007
