Zelenka se brzy začal prosazovat jako filmový režisér, v roce 1993 debutoval snímkem o punkové skupině Visací zámek. Do širšího diváckého povědomí se však zapsal především povídkovým filmem Knoflíkáři (1996), v němž vystupuje do popředí Zelenkovo obsedantní téma, život a touhy bizarních existencí a podivných osamělců, kteří ovšem v dnešní civilizaci vůbec netvoří menšinu. Napsal scénář ke kultovnímu filmu Davida Ondříčka Samotáři (2000), životní osudy zpěváka Jaromíra Nohavici ho inspirovaly k natočení filmu Rok ďábla, který získal Hlavní cenu na karlovarském festivalu 2002. První námluvy s divadlem absolvoval Zelenka překlady komedií břitkého britského autora Michaela Frayana, ve spolupráci s Dejvickým divadlem vznikla pak hra Příběhy obyčejného šílenství, jeden z vůbec nejúspěšnějších textů české dramatické literatury posledních let (získal titul Hra roku 2001 v anketě kritiků, z níž vycházejí Ceny Alfréda Radoka). Text Odjezdy vlaků, který Zelenka napsal pro bratislavskou Astorku, variuje jeden z textů Michaela Frayana. Příběhy obyčejného šílenství jsou neustále vyprodanou a „nedostupnou“ inscenací Dejvického divadla (v autorské režii), dočkaly se filmové podoby a autor připravil pro tento pražský soubor další text: Teremin. V rozhovoru pro Svět a divadlo (č. 1/2002, tvůrce zpovídali Karel Král a Jakub Škorpil) Zelenka uvedl: „Panuje vžitá představa, že jádrem zpráv v novinách je nějaká pravdivá událost. To mě hrozně popouzí. To přece není pravda. Myslím, že je na nás, na lidech, kteří píší fikci, aby byli zajímavější a pravdivější než denní zprávy. Umělci si vždycky stěžovali, že nikdo nechodí do divadla, do kina, protože se ve světě stalo něco převratného, zdražil benzín nebo podobně. Já si ale myslím, že hra má být zajímavější a pravdivější než zdražení benzinu. Že je vždycky naší chybou, když naše fikce nezvítězí nad realitou.“
(jk)
Medailon je aktuální k 1. květnu 2006
