Od roku 1988 je v invalidním důchodu, přivydělává si příležitostnými pracemi (úklid města, pomocník v kuchyni, uklízeč ve státním archivu v Litoměřicích, kulturní aktivity občanského sdružení Kolumbus atd.). Více než desetkrát absolvoval léčebné pobyty v psychiatrických zařízeních (Horní Beřkovice a Praha-Bohnice). K básnické tvorbě se dostal díky hraničním zkušenostem v psychiatrických ústavech, jeho tvorba je charakterizována jako naivní či naivistická. Důraz klade na živý přednes, často vystupuje na samostatných i kolektivních autorských čteních. Pomáhá také s prezentací tvorby svých méně agilních přátel (Karel a Venuše Škachovi, Radoslav Nedoslav a František Jindřišek). Spolupracuje s mnohými neziskovými organizacemi a občanskými sdruženími, publikoval v Analogonu, Filé, Intelektuálu, Pandoře, Tvaru, na internetových portálech.
Je zastoupen v antologiích Jít pevně za svým imbecilem (Clinamen, Praha 2003), Antologie nové české literatury 1995–2004 (Fra, Praha 2004), Kámen do voda. Malá antologie české naivní poezie 20. století (Clinamen, Praha 2005), V zrcadle (výběr textů z časopisu Zrcadlo; Grafobal Pres, Ústí nad Labem 2005), Kalné vody. Marginální autoři Ústeckého kraje (Grafobal Pres/Concordia, Ústí nad Labem/Praha 2005).
V již zaniklém vlastním nakladatelství Pampeliška (Keblice) vydal básnické sbírky Věnováno Unkosance (2000), Hlubší pohled na život (2001), Kuffnerské nářečí (2001), knihu próz a poezie Vyprávění člověka Kuffnerského (2001) a prózy Tři léta ústawním činitelem a přesto nikdy nebyl politikem (2000) a další poetickoprozaický soubor Modré hravo (Balt-East, Praha 2008).
Ve spolupráci s Miroslavem Ročkem natočil CD Život v Autistánu aneb Jak vidí svět autista (2001 pouze demonahrávka), Ve jménu reality pohřbít své sny aneb „Je to v Prčicích“ (2004 pouze demonahrávka), Modrá naděje (2006).
(Převzato z Literární encyklopedie Salonu Práva LES)
Medailon je aktuální k 1. 1. 2010
