Autoři
Anna ZONOVÁ
Prozaička Anna Zonová se narodila 24. dubna 1962 v Nižném Komárniku na Slovensku. Roku 1985 absolvovala Stavební fakultu ČVUT v Brně. V současné době žije v Moravském Berouně, kde od roku 1994 připravuje výstavy současného výtvarného umění v místním kostele. Působí též jako kurátorka výstav a své články a fejetony publikuje zejména v týdeníku Literární noviny.
Anna Zonová si získala jméno nejprve jako výtvarná kritička, své texty a recenze uveřejňovala mj. v Hostu, Ateliéru, Literárních novinách – a teprve na prahu čtyřiceti let jí vyšla prozaická prvotina: povídkový soubor Červené botičky. Vlastní poslání těchto stroze vyprávěných příběhů nespočívá pouze ve vykreslení atmosféry, která panuje či která je výrazně přítomna v jednom pozapomenutém kraji – v daném případě v severomoravském Jesenicku, to znamená v té časti českých zemí, jež ponejvíce zůstává na okraji spisovatelského i veřejného zájmu a která svým způsobem představuje jakési pohraničí ve vnitrozemí.
Jistěže i v autorčině debutu reálie tohoto koutu severní Moravy a jeho rázovití obyvatelé, nejednou lidé poznamenaní tragickými nebo tragikomickými až tragigroteskními osudy vlastními i celých zemí, vtiskují jednotlivým scénám z vyprávění zařazených do této knížky nenapodobitelnou atmosféru, obecně vzato však v žádném případě nejde, ačkoli se i to v některých kritických reflexích knihy Zonové mělo za to, pouze o klasický příklad regionální nebo regionalistické literatury. Přitom Anna Zonová vskutku vypráví v mnoha ohledech neobyčejně specifické příběhy obyvatel ze svého fakticky vzato „rodného“ kraje (byť ona sama se narodila v jiné etnické oblasti). Pokaždé v těchto textech jde o rozmanité případy nalomené psychiky lidí jednak podivínských, jednak jakoby pronásledovaných vrtošivými náhodami. A někdy dokonce až o bezútěšně žalostné osudy dvojic, které si nevědí rady ani s vlastními životy, ani se společným živobytím. V mnoha situacích, které tu prozaička popisuje, jsou její postavy a postavičky jako by během své životní pouti vydány na pospas nejrůznějším, na první pohled nepřekonatelným svízelům. Lapidárnost autorčina vypravěčství ze všeho nejvíc připomíná expresionistické nebo kubistické siluety: Rovněž z tohoto důvodu by bylo zbytečné v jejích skicách hledat nebo spatřovat nějakou psychologickou, respektive povahopisnou logiku.
Svět Anny Zonové je v područí alogismů, vše je u ní a v jí popisovaném prostředí Jesenicka, jako by vymknuto z kloubů, přičemž do té míry, že nás nezaskočí ani sebevětší zvláštnosti charakterové, které také tlumočí určitý typ neměnné člověčí přirozenosti. Kritika po vydání Červených botiček právem konstatovala, že se objevila nová výrazná povídkářka – a bylo zřejmě, že Zonová má tvůrčí dispozice rovněž pro novelistické nebo románové vyprávění. O spojení povídkového žánru s větším epickým celkem se autorka pokusila v knize Za trest a za odměnu, která představuje osobitou mozaiku, retrospektivně se vracející k poválečným desetiletím na Jesenicku, a to víceméně počínaje padesátými léty 20. století, tj. obdobím po násilném odsunu obyvatelstva moravských Sudet německé národnosti. V této knížce Zonová usiluje jednak o reliéf doby, nahlížený prizmatem životních příběhů různých „ponížených a uražených“ lidí a lidiček, jednak o postižení určité nadčasové člověčí zkušenosti. V tomto směru má emblematický význam i titul díla: Do příhraničního jesenického kraje bývali jeho nynější či nedávní obyvatelé posíláni mnohdy z nezbytí (zejména imigranti), mnohdy za trest, tj. do nepřímého vyhnanství (například rodiny politicky pronásledované), zároveň se jim však život v kraji mohl postupně stát z časového nadhledu a odstupu též odměnou svého druhu. Potlačoval v lidech hojné projevy sobectví a sklon ke krátkozrakému myšlení a jednání.
Zonová pro svou reliéfní zkratku volí v knize vskutku roztodivné člověčí historie: Například životní peripetie někdejší prominentky režimu nebo jejího syna diplomata, a na druhé straně stavy mysli vesnického prosťáčka, vnímajícího dění světa převážně v nahodilých replikách nebo prostřednictvím náhodných úlomků poznání. Autorčino vyprávění je dovedeno až do současnosti, kdy se již v jejím tematickém pojetí mýtus kraje rozplývá a nastává evidentní změtení hodnot, pro něž je příznačné sepětí kategorie lásky (či sexu) a kategorie smrti, zániku.
(vn)
Medailon je aktuální k 1. listopadu 2007
Kontakty a odkazy
Zmatený obraz, který zůstal nedokončen - iLiteratura, Anna Cermanová, 15. 11. 2007
Co rozluští jen člověk blízký... - Litenky, Ema Stašová, 19. 11. 2007
Anna Zonová: Za trest a za odměnu - Čtenářský deník, Česká televize, 14. 3. 2010
Anna Zonová: Podkroví - ČRo3, 26. 8. 2010






