Bohemistika (nejen) v zahraničí
Přinášíme profily vybraných bohemistů. Pro jejich podrobnější seznam klikněte na konkrétní zemi nalevo.
Edgar Jurian de Bruin
Narozen 1958 v nizozemském Den Helderu. Vystudoval český jazyk a literaturu na Amsterdamské univerzitě a Univerzitě Karlově v Praze (1986). Od roku 1989 publikoval na padesát knižních překladů zejména z nové české literatury (próza, poezie, drama). Nejnověji knihy Jáchyma Topola (Kloktat dehet, 2006; Zlatá hlava, 2007; Chladnou zemí, 2010), Květy Legátové (Jozova Hanule, Želary, 2007), Filipa Topola (Karla Klenotníka cesta na Korsiku, 2008), Václava Havla (Odcházení, 2008), Emila Hakla (O rodičích a dětech, 2009), Petra Placáka (Loď mrtvých, 2009), Edgara Dutky (Pod vodou, 2009), Miloše Urbana (Smrtečka, 2009), Josefa Škvoreckého (Zamřížovaný charleston, 2010), Markéty Pilátové (Žluté oči vedou domů, 2011), Marka Šindelky (Polaroid, 2012), Helgy Hoškové (Deník Helgy, 2012) a Tomáše Zmeškala (Milostný dopis klínovým písmem, 2012). Od roku 2003 provozuje s manželkou Magdou de Bruin literární agenturu Pluh, která zastupuje třináct českých spisovatelů v zahraničí. V roce 2008 získal cenu Premia Bohemica. Žije v Amsterdamu.
Alessandro Catalano
Narozen 1970 v Římě. Na tamější univerzitě La Sapienza vystudoval bohemistiku a historii. Poté přednášel českou literaturu na univerzitách ve Florencii a v Pise, nyní vyučuje na univerzitě v Padově. Věnuje se literární historii (zejména ranému novověku, česko-italským vztahům a poválečné české literatuře) a překladu. Do italštiny převedl mj. knihy Patrika Ouředníka (Pojednání o případném pití vína, 2009) a Michala Viewegha (Výchova dívek v Čechách, 1999; Báječná léta pod psa, 2000; Případ nevěrné Kláry, 2005; Román pro ženy, 2006). V českém překladu vyšly jeho práce Zápas o svědomí (2008) a Rudá záře nad literaturou (2010). Je členem redakční rady revue Souvislosti a Českého časopisu historického. Od roku 2003 je spoluvydavatelem internetového časopisu věnovaného slavistice eSamizdat (www.esamizdat.it). Žije v Padově.
Kontakt: alekat@gmx.at
Zsuzsanna Detre
Narozena 1955 v Budapešti. Absolvovala ruštinu, češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Lóránda Eötvöse v Budapešti. Pracuje jako redaktorka: v letech 1979–2002 v nakladatelství Európa, od roku 2004 v nakladatelství Ulpius-ház. Překládá z češtiny a francouzštiny. Z češtiny převedla na pětatřicet titulů, zejména z nové české beletrie po roce 1989, např. díla Hany Andronikovy (Zvuk slunečních hodin, 2005), Terezy Boučkové (Rok kohouta, 2011; Když milujete muže, 1997), Zuzany Brabcové (Rok perel, 2004), Bohumila Hrabala (Schizofrenické evangelium, 1996; Proluky, 1994; Morytáty a legendy, 1989; Krasosmutnění, 1981), Jiřího Kratochvila (Lehni, bestie!, 2005), Květy Legátové (Jozova Hanule, 2004), Josefa Škvoreckého (Obyčejné životy, 2009), Miloše Urbana (Santiniho jazyk, 2008; Sedmikostelí, 2004), Michala Viewegha (Vybíjená, 2008; Román pro ženy, 2007). Žije v Budapešti.
Leszek Engelking
Narozen 1955 v Bytomi. Literární vědec, kritik, překladatel, prozaik a básník. Vystudoval polonistiku na Varšavské univerzitě. V roce 2002 obhájil na Lodžské univerzitě doktorát. Pracoval jako redaktor měsíčníku Literatura na świecie, poté vyučoval na univerzitách v Polsku, České republice, na Ukrajině aj. Od roku 1998 přednáší na univerzitě v Lodži. Publikoval na deset knih, mezi nimi svazek esejů o české literatuře Surrealismus, underground, postmodernismus (2001) a monografii Każdodennost a mýtus (2005). V češtině vyšly jeho knihy Jiné básně a jiné básně (1998) a Vladimir Nabokov – podivuhodný podvodník (1997). Překládá z angličtiny, španělštiny, ruštiny, ukrajinštiny, slovenštiny a češtiny. Z češtiny převedl na dvacet knižních titulů, mj. Michala Ajvaze, Ivana Blatného, Egona Bondyho, Daniely Hodrové, Miroslava Holuba, Mileny Jesenské, Ladislava Klímy, Jiřího Koláře, Oldřich Wenzla, Ivana Wernische a především Jáchyma Topola (Sestra, 2002; Noční práce, 2004; Supermarket sovětských hrdinů, 2005; Cesta do Bugulmy, 2006; Kloktat dehet, 2008). V roce 2003 získal cenu Premia Bohemica. Žije v Brwinowie.
Christina Frankenberg
Narozena 1966 v Berlíně. Vystudovala slavistiku na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na Univerzitě Karlově v Praze. Doktorandské studium na Svobodné a Humboldtově univerzitě zakončila dizertací „Obraz Němců v české literatuře po roce 1945“. Od roku 1995 pracuje v Českém centru v Berlíně, od roku 2012 jako zástupkyně ředitelky. Pravidelně spolupracuje s Ministerstvem kultury ČR (prezentace českých autorů na mezinárodním knižním veletrhu v Lipsku). Z češtiny převedla knihy Česká literatura pro děti a mládež (2000–2011) (ed. Radim Kopáč, 2012), Nový český komiks (2000–2012) (eds. Jana Fantová, Radim Kopáč, 2012) a Nová česká beletrie 2011/2012 (eds. Radim Kopáč, Jakub Šofar, 2013). Věnuje se rovněž filmu (spolupráce s filmovým festivalem Cottbus). Žije v Berlíně.
E: frankenberg@berlin.czech.cz
Tora Hedin
Narozena 1965 ve švédském Lundu. Vystudovala češtinu, ruštinu a archeologii na univerzitě ve Stockholmu a Univerzitě Karlově v Praze. Od konce 90. let působí na stockholmské univerzitě, od roku 2008 jako odborná asistentka na katedře slovanských jazyků. V roce 2009 spoluzaložila nakladatelství Aspekt zaměřené na současnou českou literaturu. Přeložila mj. knihy Michala Ajvaze (Druhé město, 2010), Jáchyma Topola (Chladnou zemí, 2009; Noční práce, 2008) a Petry Procházkové (Aluminiová královna, 2006). Překládá rovněž poezii (J. H. Krchovský), drobnou prózu (antologie české povídky, 2009) a odborné texty (Petr Wittlich: Edvard Munch, 1987). Žije ve Stockholmu.
Urs Heftrich
Narozen 1961 ve Freiburgu. Vystudoval slavistiku, germanistiku a filozofii na univerzitě v Heidelbergu (1992). V první polovině devadesátých let spolupracoval jako recenzent s deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung. Od roku 1990 působil na heidelberské univerzitě jako lektor češtiny, od roku 1994 jako asistent na oddělení slavistiky univerzity v Bonnu, od roku 1999 pak na univerzitě v Trevíru. Od roku 2001 pracuje na heidelberské univerzitě jako vedoucí Slovanského ústavu. Do němčiny přeložil knihy Jana Zahradníčka (Jeřáby, 2001), Jiřího Weila (Povídky, 2012) a Josefa Čapka (Básně z koncentračního tábora, 2013). Jako editor se podílel mj. na publikacích věnovaných Janu Čepovi a J. Weilovi. Od roku 2003 je spolueditorem a spolupřekladatelem čtrnáctidílných česko-německých spisů Vladimíra Holana. V češtině publikoval monografické práce Smutek na vedlejší koleji (2009) a Nietzsche v Čechách (1999). V němčině pak dále knihy Gogol’s Schuld und Sühne (2004) a Otokar Březina (1993). Žije v Heidelbergu.
E: urs.heftrich@slav.uni-heidelberg.de
Helliana Ianculescu
Narozena 1948 v Bukurešti. Vystudovala češtinu na Fakultě slovanských jazyků a literatur Bukurešťské univerzity. Pracovala jako překladatelka a tlumočnice (mj. na Rumunské akademii a na Zastupitelském úřadě České republiky v Bukurešti). Přeložila na třicet titulů z češtiny a ze slovenštiny. Z češtiny převedla mj. knihy Karla Čapka (Život a dílo skladatele Foltýna, 1979; V zajetí slov, 1982), Václava Havla (Prosím, stručně, 2009), Jana Nerudy (Domov a svět, 1984), Petra Síse (Zeď, 2009) a Martina Vopěnky (Moje cesta do ztracena: Putování s Benjaminem, 2012). Je autorkou Rumunsko-české konverzační příručky (2005). Žije v Bukurešti.
E: helliana.ianculescu@gmail.com
Tatjana Jamnik
Narozena 1976 v Lublani. Na tamější univerzitě vystudovala slovinský jazyk a literaturu. Věnuje se vlastní literární tvorbě (básnická sbírka Bez, 2009) a překladu z češtiny a polštiny. Pracuje též jako redaktorka a editorka. Z češtiny převedla mj. tituly Antologie české poezie druhé poloviny 20. století (2012), Alexandry Berkové (Utrpení oddaného Všiváka, 2004; Temná láska, 2012), Pavla Brycze (Patriarchátu dávno zašlá sláva, 2008), Radky Denemarkové (Peníze od Hitlera, 2010), Ladislava Fukse (Spalovač mrtvol, 2008; Mí černovlasí bratři, 2010) a Miloše Urbana (Sedmikostelí, 2006). V roce 2007 byla zakládající členkou literárně-uměleckého družstva Police dubové. V roce 2009 obdržela cenu pro nadějného mladého překladatele, kterou uděluje Sdružení slovinských knižních překladatelů. Žije v Lublani.
Kristin Sofie Kilsti
Narozena 1967 v norském Molde. Věnuje se překladu současné české prózy, moderování kulturních akcí a publicistice. Vystudovala politologii na Kalifornské luteránské univerzitě v USA (1991) a český jazyk a literaturu na univerzitě v Oslu (1999). Do norštiny přeložila knihy Michala Ajvaze (Druhé město, 2012), Karla Čapka (Měl jsem psa a kočku, 2000), Violy Fischerové (Co vyprávěla Dlouhá chvíle, 2011), Emila Hakla (O rodičích a dětech, 2011), Helgy Hoškové (Deník Helgy, 2013) a Jáchyma Topola (Chladnou zemí, 2010; Kloktat dehet, 2009; Noční práce, 2007). Žije v Hølenu.
Margarita Kyurkchieva
Narozena 1937 v bulharském Sevlievu. Překladatelka a tlumočnice. Vystudovala bohemistiku na Sofijské univerzitě (1959) a obor Zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Sofii (1968). Pracovala v Balkanturistu, Koopturistu a v Bulharské národní filmotéce. Z češtiny přeložila na šedesát knižních titulů, zejména prózu, ale i esejistiku, poezii a dramata, např. Alexandry Berkové, Karla Čapka, Jakuba Demla, Viktora Fischla, Františka Hrubína, Ladislava Klímy, Vladislava Vančury nebo Richarda Weinera. Nejnověji převedla knihy Michala Ajvaze (Cesta na jih, 2011; Padesát pět měst, 2011), Antonína Bajaji (Zvlčení, 2012), Daniely Fischerové (Happy end, 2008), Daniely Hodrové (Komedie, 2006; Perunův den, 2008), Jana Jandourka (Když do pekla, tak na pořádné kobyle, 2010), Evy Kantůrkové (Démoni nečasu, 2009) nebo Milana Uhdeho (Zázrak v Černém domě, 2011). Je spoluautorkou Bulharsko-českého a česko-bulharského technického slovníku (1988). V roce 2006 získala cenu Premia Bohemica. Žije v Sofii.
Letizia Kostner
Narozena 1968 v italské Cosenze. Vystudovala ruštinu a češtinu na římské Univerzitě La Sapienza (1992). Postgraduálně studovala v Ústavu pro českou literaturu AV ČR (1996) a na univerzitě v Milánu (2000). Působila jako lektorka italštiny na Univerzitě Komenského v Bratislavě a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, na gymnáziu Ústavní a v Italském kulturním institutu v Praze, kde od roku 2012 opět vyučuje. Do italštiny přeložila katalogy věnované českému umění, architektuře a kinematografii a knihy Eduarda Petišky (Golem, s G. Diernou, 1998), Václava Zykmunda (Sjezd abiturientů, 2001), Pavla Kohouta (Hvězdná hodina vrahů, 2003), Zdeňka Jirotky (Saturnin, 2006), Petra Zelenky (Příběh obyčejného šílenství, 2006), Miloše Urbana (Sedmikostelí, 2009), Josefa Škvoreckého (Příběh inženýra lidských duší, s G. Diernou, 2010), Jáchyma Topola (Chladnou zemí, 2012) a Helgy Weissové (Deník 1938–1945, 2013). Žije v Praze.
Mirko Kraetsch
Narozen 1971 v Drážďanech. Vystudoval bohemistiku a kulturní vědy na Humboldtově univerzitě v Berlíně a Univerzitě Karlově v Praze. Od roku 2000 pracuje jako překladatel z češtiny a slovenštiny na volné noze. Z češtiny převedl tituly Ireny Douskové (Hrdý Budžes, 2006), Emila Hakla (O rodičích a dětech, 2010; Pravidla směšného chování, 2013), Stanislava Komárka (Černý domeček, 2010), Miloše Urbana (Lord Mord, 2010) aj. Pravidelně spolupracuje s Ministerstvem kultury ČR (prezentace českých autorů na mezinárodním knižním veletrhu v Lipsku, překlady pro Portál české literatury). Žije v Berlíně.
Renata Kuchar
Narozena 1944 v chorvatském Záhřebu. Věnuje se překladu poválečné české literatury a tlumočnické práci. Vystudovala rusistiku na Učitelské akademii a rusistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě univerzity v Záhřebu. Tamtéž působila v letech 1971–2007 jako lektorka českého jazyka. Z češtiny přeložila mj. knihy Karla Čapka (Devatero pohádek, 2002), Bohumila Hrabala (Svatby v domě, Vita nuova, Proluky, 1992), Jiřího Kratochvila (Nesmrtelný příběh, 2008), Lenky Procházkové (Černá kniha, 2002), Petra Šabacha (Ramon, Zvláštní problém Františka S., 2007), Jiřího Šotoly (Podzim v zahradní restauraci, 1999), Ludvíka Vaculíka (Jak se dělá chlapec, 2000), Vladislava Vančury (Rozmarné léto, 2012) a Tomáše Zmeškala (Milostný dopis klínovým písmem, 2011). Žije v Záhřebu.
Oleg Michajlovič Malevič
Narozen 1928 v Leningradu. Na tamější univerzitě a Univerzitě Karlově absolvoval studia bohemistiky. Věnuje se literární historii a vědě, redakční, ediční a překladatelské práci. Zajímá se o českou (a slovenskou) literaturu od 19. století po současnost. Je autorem knih o Karlu Čapkovi (1968) a Vladislavu Vančurovi (1973); v češtině vyšly jeho monografie Bratři Čapkové (1999) a Osobitost české literatury (2009). Píše rovněž básně (knižně 1991 a 2009). Z češtiny převedl zejména prózy a dramata, mj. Fráni Šrámka (Měsíc nad řekou, 1958), Karla Poláčka (Edudant a Francimor, 1967), Karoliny Světlé (Vesnický román, 1972), Ivana Olbrachta (Podivuhodné přátelství herce Jesenia, 1973), Radka Pytlíka (Toulavé house, 1977), Tomáše G. Masaryka (Rusko a Evropa, 2003), Pavla Kohouta (Taková láska, 2006), Františka Kožíka (Fanfáry pro krále, 2010) a Otokara Březiny (Stavitelé chrámu, 2012). V roce 1998 získal cenu Premia Bohemica. Žije v Petrohradě.
Kees Mercks
Narozen 1944 v Amsterdamu. Na tamější univerzitě vystudoval slovanské jazyky a kultury (hlavní obor česká literatura), následně tamtéž vyučoval (do roku 2009). Věnuje se literární historii a vědě, působil jako redaktor časopisů Kafka-Katern, Pražské perspektivy a TSL. Od poloviny 70. let přeložil na čtyřicet titulů z české literatury zejména druhé poloviny 20. století, mj. práce Ludvíka Vaculíka (Morčata, 1975), Jiřího Gruši (Dotazník, 1983), Jiřího Weila (Život s hvězdou, 1989; Na střeše je Mendelssohn, 2012), Václava Havla (Largo desolato, 1987; Pokoušení, 1992), Ivana Klímy (Láska a smetí, 1992; Ostrov mrtvých králů, 1994), Ladislava Klímy (Utrpení knížete Sternenhocha, 2009), Abbého Appliquého (Umění mrdati, 2010) a především více než desítku knih Bohumila Hrabala (např. Adagio lamentoso, 1989; Postřižiny, 1991; Něžný barbar, 1994; Obsluhoval jsem anglického krále, 2002; Harlekýnovy miliony, 2004). Žije v Amsterdamu.
Anželina Penčeva
Narozena 1957 v Sofii. Vystudovala bohemistiku a rusistiku na Sofijské univerzitě Sv. Klimenta Ochridského. Pracovala na bulharském ministerstvu kultury, poté jako redaktorka v nakladatelství Narodna kultura a na Fakultě slovanských filologií Sofijské univerzity. Aktuálně působí na Jihozápadní univerzitě Neofita Rilského v bulharském Blagoevgradu. Realizovala na dvacet knižních překladů, mj. próz Ireny Douskové (Hrdý Budžes, Doktor Kott přemítá, 2005), Bohumila Hrabala (Postřižiny, Krasosmutnění, 1985), Jiřího Kratochvila (Má lásko, postmoderno, 2001), Milana Kundery (Směšné lásky, 1996; Nesnesitelná lehkost bytí, 2000) a Miloše Urbana (Sedmikostelí, 2008). V roce 2010 získala cenu Premia Bohemica. Žije v Sofii.
Irma Pieper
Narozena 1965 v nizozemském Zwolle. Vystudovala angličtinu a češtinu na univerzitách v Amsterdamu a Utrechtu. Pracovala v knihkupectví, pro rozhlas (Radio Prague), jako lektorka v nakladatelství i na katedře slavistiky univerzity v Gentu. Překladu se věnuje od roku 1996. Z češtiny převedla knihy Arnošta Lustiga (Naděje, 2012), Karla Čapka (Válka s mloky, 2011; Obyčejný život, 2008), Ladislava Fukse (Poslední ostrov, 2011), Jiřího Kratochvila (Dame de coeur, 2009), Ivana Klímy (Svatební cesta, 2008; Ani svatí, ani andělé, 2005; Moje první lásky, 1998; Čekání na tmu, čekání na světlo, 1996) a Mileny Jesenské (O umění zůstat stát, 2013). Žije v Bruselu.
Robert Burton Pynsent
Narozen 1943 v Milliken Park ve Velké Británii. Literární vědec, historik, lingvista. V roce 1970 získal doktorát z české literatury na univerzitě v Cambridgi. V roce 1991 se stal profesorem české a slovenské literatury na School of Slavonic and East European Studies v Londýně, kde přednášel do roku 2009. V češtině publikoval svazky studií Pátrání po identitě (1996) a Ďáblové, ženy a národ (2008). Anglicky vyšly jeho knihy o Juliu Zeyerovi (Julius Zeyer: The Path to Decadence, 1973) a česko-slovenském nacionalismu (Questions of Identity, 1994). Dále uspořádal antologii české literatury 1774–1939 (Czech Prose and Verse, 1979) a knihy o V. Páralovi, T. G. Masarykovi nebo K. M. Čapku-Chodovi. Žije v hrabství Kent.
Donka Rous
Narozena 1942 v Klenovci v Makedonii. Bohemistka, lingvistka, překladatelka. Vystudovala slavistiku a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity sv. Cyrila a Metoděje ve Skopji a češtinu a ruštinu na FF Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1973–2006 působila na Filologické fakultě Univerzity ve Skopji, kde se habilitovala jako profesorka českého jazyka. Je spoluautorkou Gramatiky českého jazyka (1997) a Česko-makedonského slovníku (2006). Překládá českou literaturu 19. i 20. století, do makedonštiny převedla mj. díla Karla Čapka (Bílá nemoc, 2011; RUR, 2011), Bohumila Hrabala (Ostře sledované vlaky, 2012), Karla Hynka Máchy (Máj, 2010), Boženy Němcové (Babička, 2009) a Michala Viewegha (Povídky o manželství a o sexu, 2000). Žije ve Skopji.
David Short
Narozen 1943 v Prestbury ve Velké Británii. Vystudoval rusistiku a francouzštinu na University of Birmingham (1965), ve studiích pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1969) a na School of Oriental and African Studies v Londýně (1976). Téměř čtyřicet let působil na londýnské School of Slavonic and East European Studies jako učitel českého a slovenského jazyka. Věnuje se překladu, tlumočení, redakční a ediční práci, je autorem několika učebnic češtiny, podílel se na řadě jazykovědných publikací, spolupracoval s londýnským Royal Court Theatre. Z češtiny přeložil mj. kolektivní publikaci Heslář české avantgardy (2012) a knihy Karla Michala (Bubáci pro všední den, 2008), Vítězslava Nezvala (Valerie a týden divů, 2005) nebo Radka Pytlíka (Jaroslav Hašek a Dobrý voják Švejk, 1999). Žije v hrabství Berkshire.
Margarita Simeonova
Narozena 1970 v Sofii. Absolvovala anglistiku, bohemistiku a bulharistiku na Sofijské univerzitě Sv. Klimenta Ochridského. Poté vyučovala externě tamtéž. Dnes působí na Katedře jihoslovanských a balkánských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se jazykovědě, literární vědě a historii. Překládá zejména odborné texty (Václav Bělohradský, Daniela Hodrová, Karel Kosík, Jan Patočka, Miroslav Petříček, Jan Sokol, Jiří Trávníček aj.) a beletrii (nejvýznamnějším knižním počinem je převod tetralogie Vladimíra Macury Ten, který bude, 2010). Žije v Praze.
E: margarita_simeonova@seznam.cz
Sergej Sergejevič Skorwid
Narozen 1958 v Moskvĕ. Absolvoval obory slovanská filologie a český jazyk na Filologické fakultě Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova, kde následně působil (do roku 2010). Od roku 2007 vyučuje na Ruské státní humanitní univerzitě v Moskvĕ. Věnuje se literární historii, vědě a kritice, dále jazykovědě a problematice literárního překladu. Překládá ze slovenštiny, polštiny a češtiny. Z češtiny převedl tituly Jaroslava Durycha (Sedmikráska a jiné prózy, 2006), Bohumila Hrabala (Příliš hlučná samota, 2002), Ivana Martina Jirouse (Magor, 2007), Václava Klause (Modrá, nikoli zelená planeta, 2008), Jana Amose Komenského (Labyrint světa a ráj srdce, Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, Listové do nebe, 2000), Miloše Urbana (Sedmikostelí, 2005) ad. Žije v Moskvě.
Kontakt: skorwid@orc.ru
Sjarhej Smatryčenka
Narozen 1977 v běloruském Vitebsku. V roce 1999 absolvoval bělorusistiku na Filologické fakultě Běloruské státní univerzity v Minsku. Následně působil (do roku 2010) tamtéž jako slavista a bohemista. Je editorem Antologie běloruských povídek (Větrné mlýny, 2006) a výboru současné běloruské poezie Dvě duše (PEN-klub, 2011) a redaktorem časopisu Arche a nakladatelství Logvinov (kde založil a řídí řadu Česká sbírka). Věnuje se překladu z ukrajinštiny, ruštiny a češtiny. Do běloruštiny přeložil knihy Václava Havla (Moc bezmocných, Protest), Bohumila Hrabala (Jarmilka, Pábitelé), Evy Kantůrkové (Přítelkyně z domu smutku), Milana Kundery (Kniha smíchu a zapomnění), Ondřeje Sekory (Knížka Ferdy Mravence), Josefa Škvoreckého (Legenda Emöke), Filipa, Jáchyma a Josefa Topolových (Karla Klenotníka cesta na Korsiku, Anděl, Sbohem, Sokrate) nebo Michala Viewegha (Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách). Žije v Brně.
Jan Stachowski
Narozen 1951 v polském Štětínu. Vystudoval českou filologii na Jagellonské univerzitě v Krakově. Práci překladatele na volné noze střídá s prací diplomata (Velvyslanectví Polské republiky v Praze) a časopiseckého a nakladatelského redaktora. Z českého jazyka přeložil na pětadvacet titulů, mimo jiné knihy Emila Hakla (O rodičích a dětech, 2007), Bohumila Hrabala (Obsluhoval jsem anglického krále, 1987), Ivana Klímy (Ani svatí, ani andělé, 2003; Premiér a anděl, 2004), Jiřího Kratochvila (Lehni, bestie!, 2009), Arnošta Lustiga (Nemilovaná, 2004), Patrika Ouředníka (Europeana, 2004; Příhodná chvíle, 1855, 2007), Petry Procházkové (Frišta, 2008) a Michala Viewegha (Výchova dívek v Čechách, 2005). Žije v Katovicích.
Kepa-Lluís Uharte-Mendikoa
Narozen 1975 v Barceloně. Absolvoval arabskou filologii a slovanská studia na univerzitě v Barceloně. Vydával časopis Boctok (1999–2001). Překládá do katalánštiny a španělštiny, mj. knihy Ladislava Fukse (Spalovač mrtvol, 2006), Emila Hakla (O rodičích a dětech, 2008), Ivana Klímy (Láska a smetí, 2003), Patrika Ouředníka (Europeana, 2005; Příhodná chvíle, 1855, 2007), Markéty Pilátové (Žluté oči vedou domů, 2012), Chavy Pressburger (Deník mého bratra, 2006), Jáchyma Topola (Noční práce, 2007; Kloktat dehet, 2008) a Miloše Urbana (Sedmikostelí, 2005; Stín katedrály, 2006; Santiniho jazyk, 2007; Hastrman, 2008; Lord Mord, 2009). Žije v Barceloně.
Nives Vidrih
Narozena 1958 v slovinské Lublani. Věnuje se překladu poválečné české prózy, poezie, esejistiky, rozhlasových a divadelních her. Absolvovala slovinštinu a srovnávací literaturu na Filozofické fakultě univerzity v Lublani, kde získala později profesuru. Pracovala na FF Univerzity Karlovy v Praze jako lektorka slovinštiny a dále pro slovinskou televizi RTV Slovenija a deník Delo. Od poloviny 90. let je na volné noze. Do slovinštiny převedla na čtyřicet knižních titulů, mezi nimi práce klasiků, jako Václav Havel, Egon Hostovský, Bohumil Hrabal, Josef Škvorecký, Ludvík Vaculík nebo Jan Werich, i díla novějších jmen české literatury, např. Antonína Bajaji (Zvlčení, 2010), Zuzany Brabcové (Rok perel, 2005), Ireny Douskové (Hrdý Budžes, 2009; Oněgin byl Rusák, 2010), Petra Placáka (Fízl, 2012) nebo Jáchyma Topola (Anděl, 2006; Sestra, 2007; Chladnou zemí, 2010). Žije v Lublani.
István Vörös
Narozen 1964 v Budapešti. Věnuje se překladu české poezie a prózy, literární kritice, vědě a historii, esejistice, próze a poezii. Vystudoval maďarštinu a historii na Pedagogické fakultě a maďarštinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Lóránda Eötvöse v Budapešti. Působí jako vedoucí katedry češtiny Katolické univerzity Pétera Pázmánye tamtéž. Do maďarštiny přeložil mj. texty Ivana Blatného, Vladimíra Holana (Mozartiana, 1993), Miroslava Holuba (Interferon čili O divadle, 1997), Jana Skácela, Michala Viewegha a Ivana Wernische. V češtině publikoval básnickou sbírku V okně spící (2008). V roce 2005 získal cenu Premia Bohemica. Žije v Budapešti.
Monika Zgustová
Narozena 1957 v Praze. Vystudovala srovnávací literatury na univerzitě v USA, v polovině 80. let se usadila v Barceloně. Publikovala sedm beletristických knih (v češtině vyšly V rajské zahradě trpkých plodů, 1997; Grave cantabile, 2000; Peppermint frappé, 2002; Tichá žena, 2005, a Zimní zahrada, 2008). Jako publicistka spolupracuje s deníky El País, La Vanguardia, Mladá fronta Dnes nebo Lidové noviny. Přeložila na padesát titulů z českého a ruského jazyka. Z češtiny převedla knihy Karla Čapka (Povídky z jedné kapsy, 1991), Jaroslava Haška (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, 1997), Václava Havla (Dopisy Olze, 1990; Audience, 1990; Largo desolato, 1997), Bohumila Hrabala (Příliš hlučná samota, 1990; Postřižiny, 1991; Svatby v domě, 1993; Obsluhoval jsem anglického krále, 1995; Městečko, kde se zastavil čas, 1995), Milana Kundery (Směšné lásky, 1987; Valčík na rozloučenou, 1989; Nesmrtelnost, 1990; Kniha smíchu a zapomnění, 1990; Nesnesitelná lehkost bytí, 1995), Jaroslava Seiferta (Všecky krásy světa, 1995), Josefa Škvoreckého (Dvě legendy, 1988), Vladislava Vančury (Marketa Lazarová, 2010) ad. Žije v Barceloně.
Alex Zucker
Narozen 1964 v New Jersey v USA. Vystudoval politologii na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V letech 1990–1995 pracoval v Praze jako redaktor ČTK, poté působil jako časopisecký redaktor, lektor a učitel češtiny. Aktuálně je zaměstnaný v Auschwitz Institute for Peace and Reconciliation. Překládá zejména současnou českou prózu: Jáchym Topol: Sestra (2000), Chladnou zemí (2013), Petra Hůlová: Paměť mojí babičce (2009), Patrik Ouředník: Ad acta (2010), Příhodná chvíle, 1855 (2011) aj. Dále se věnuje překladu poezie (Ivan Blatný), divadelních her (Iva Klestilová Volánková), esejů (Daniela Hodrová) a písňových textů (Filip Topol). Žije v Brooklynu.
Různé odkazy
Na stránkách literárně informačního servisu Bohemistika je k dispozici adresář bohemistických pracovišť v zahraničí, stejně jako i pracovišť v ČR, obdobný přehled najdete i na našem Portálu české literatury.
Slovník osobností jazykovědné bohemistiky obsahuje více než 550 záznamů českých i zahaničních bohemistů.
Biograficko-bibliografické medailonky českých lingvistů obsahují biografické a bibliografické informace o českých lingvistech, kteří zasvětili svou práci bohemistice a slavistice.
Stránky Kdo je kdo v české slavistice představují elektronickou biografickou databázi českých odborníků zabývajících se v nejširší míře všeobecně problematikou kultury, jazyka, literatury, umění, historie a společnosti slovanských národů a států.
Seznam lektorátů českého jazyka a literatury na zahraničních vysokých školách (a zde) spravuje Dům zahraničních služeb MŠMT ČR.
Cílem společnosti Res Bohemica je podpora bohemistiky ve všech oblastech kulturního života ve Spolkové republice Německo a ostatních zemích německého jazyka, i v České republice, a tím dbát na její pozici a význam v evropském kontextu, jakož i přispívat k porozumění a soužití Čechů a Němců, případně národů německého jazyka, a to jak na bilaterálním základě, tak i v rámci procesu evropské integrace.
