Iva Procházková

Iva Procházková

Spisovatelka, autorka převážně knih pro děti, ale i dramat a prózy pro dospělé. Publikuje česky a německy, její knihy vyšly v překladech v celkem 15 zemích. Držitelka mnoha ocenění – pěti Zlatých stuh, dvou Magnesií Liter v kategorii knih pro děti a mládež či nejprestižnější německé ceny za tvorbu pro děti Ceny Friedricha Gerstäckera. Narodila se 13. června 1953 v Olomouci jako dcera spisovatele Jana Procházky.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Doteky zabitých Práh 2021
Tanec trosečníků: láska, smrt, pandemie Práh 2020
Nekompromisně Paseka 2019 DE
Vraždy v kruhu: Dívky nalehko Paseka 2016 PL
Vraždy v kruhu / Muž na dně Paseka 2014 DE | PL
Eliáš a babička z vajíčka (Eliáš a babička z vajíčka) Mladá fronta 2013 DE
Pět minut před večeří Triton 2013
Uzly a pomeranče Albatros 2011 DE  2012 Zlatá stuha – Literární část: Literatura pro mládež
Nazí Paseka 2009 DE  2010 Magnesia Litera – Kniha pro děti a mládež
Otcové a bastardi Paseka 2007
Myši patří do nebe Albatros 2006 DE  2007 Zlatá stuha – Literární část: Beletrie pro děti
 2006 Magnesia Litera – Kniha pro děti a mláděž
Tanec trosečníků Mladá fronta 2006 DE
Kryštofe, neblbni a slez dolů! Albatros 2004  2005 Zlatá stuha – Literární část: Beletrie pro děti
Eliáš a babička z vajíčka (Eliáš a babička z vajíčka) Albatros 2002 DE
Jožin jede do Afriky Amulet 2000
Karolína Albatros 1999 ES | DE
Soví zpěv Amulet 1999
Hlavní výhra Arsci 1996
Pět minut před večeří Albatros 1996
Červenec má oslí uši Albatros 1995
Středa nám chutná Albatros 1994 PL
Čas tajných přání Albatros 1992
Penzion na rozcestí Melantrich 1991
Komu chybí kolečko? Albatros 1980
Cena Rok Země
Cena Luchs 2012 Deutschland
Zlatá stuha – Literární část: Literatura pro mládež 2012 Česká republika
Magnesia Litera – Kniha pro děti a mládež 2010 Česká republika
Cena Friedricha Gerstäckera 2007 Deutschland
Zlatá stuha – Literární část: Beletrie pro děti 2007 Česká republika
Magnesia Litera – Kniha pro děti a mláděž 2007 Česká republika
Zlatá stuha – Literární část: Beletrie pro děti 2005 Česká republika
Z recenzí
Chytrá, uvěřitelná, suverénně vystavěná a v mnoha směrech nekonformní zápletka je jednou z nejlepších, jaké lze v české detektivní tvorbě posledních let najít.
—Pavel Mandys
Hospodářské noviny

Procházková nemohla z politických důvodů po gymnáziu dál studovat. V 70. letech směla publikovat jen sporadicky, v roce 1983 emigrovala i s rodinou do Rakouska a do Německa. Psala divadelní hry spolu s manželem režisérem Ivanem Pokorným a knihy pro děti i dospělé, po návratu do vlasti v roce 1994 se psaní věnuje soustavně.

Debutovala v roce 1981 knížkou Komu chybí kolečko? (Albatros, 1981), další kniha Výprava za zlatou rybičkou už jí vyšla v exilovém nakladatelství Sixty-eight Publishers (1988). Za Čas tajných přání (Albatros, 1992) získala svoji první Zlatou stuhu, kniha byla oceněna také Německou cenou za literaturu pro děti a mládež (1989) a dostala se na Seznam nejlepších dětských knih za rok 1989 v USA. Vypráví jarní příběh dívky Kapky, která se s rodiči přestěhuje na pražskou Malou Stranu. Přestože ji trápí perzekuce, které je ze strany komunistické totality vystaven její otec sochař, dokáže před starostmi uniknout – po tajemných schodech, která plní přání. Následovala „smršť“ – co rok, to kniha. Další Zlatá stuha přišla v roce 1996, Procházková ji získala za Pět minut před večeří (Albatros, 1996). Příběh slepé holčičky Babety, které tatínek každý den pět minut před večeří vypráví příběhy o ní samé, získal ještě Rakouskou cenou za dětskou knihu (1993), Cenou německých lékařek (1993) a Literární cenu Severního Porýní-Vestfálska (1994). Po další sérii knih (Hlavní výhra, Únos domů, Červenec nám chutná) získala v roce 1999 Procházková Zlatou stuhu za Soví zpěv (Amulet, 1999), kniha byla rovněž zapsaná na Mezinárodní čestnou listinu IBBY 2000. Desetiletí před módou dystopických románů rozvinula v Sovím zpěvu Procházková příběh sedmnáctiletého chlapce z roku 2046, který uprostřed odtažitých počítačových programů na všechno postrádá lidskou blízkost a lásku. Následovala Karolína (Albatros, 1999), Jožin jede do Afriky (Amulet, 2000) a Eliáš a babička z vajíčka (Albatros, 2002) a další ocenění za knihu Kryštofe neblbni a slez dolů (Albatros, 2004) a Magnesia Litera (2007) za příběh Myši patří do nebe (Albatros, 2006). V ní autorka svižným a vtipným způsobem ztvárnila přirozený koloběh, kdy se myš stává kořistí lišáka, místo strachu ze smrti však do knihy vtělila naději ve znovuzrození. Za knihu Nazí (Paseka, 2009) dostala Procházková Magnesii Literu (2010) v kategorii tvorby pro děti a mládež, kniha vypráví o pěti dospívajících mladých lidech a všedních i zlomových momentech v jejich životech. „Román díky svému námětu i zpracování zaujímá mimořádnou pozici v současné literární tvorbě pro děti a mládež. Iva Procházková dokáže barvitě vystihnout běžné životní situace, stejně jako proniknout do reálného nitra svých hrdinů a zprostředkovat tak o nich čtenáři komplexní představu,“ píše o knize Lenka Secká na webu iLiteratura.cz. Za knihu byla Procházková dvakrát nominovaná na německou knižní cenu „Deutscher Jugendliteraturpreis“. Následovaly Uzly a pomeranče (Albatros, 2011) o dospívajícím chlapci, napůl sirotkovi, který přebírá zodpovědnost za svého otce alkoholika v péči o nemocnou sestru.

K nejvýznamnějším prózám Ivy Procházkové pro dospělé patří Tanec trosečníků (Mladá fronta, 2006), antiutopie ze světa po epidemii záhadné choroby, v němž zůstali romský chlapec Mojmír a dívka Jesica. Otcové a bastardi (Paseka, 2007) jsou pražským románem o vztazích, Vraždy v kruhu (Paseka, 2014) pak detektivkou, podle které byl natočený pilotní díl televizního seriálu.

Ukázka

Darek nedokázal od neopakovatelného originálu před sebou odtrhnout pohled. Předtím, když pozoroval Hančinu ruku na Krokantově krku, napadlo ho, že vypadá umělecky, teď měl ještě silnější pocit výtvarného zážitku.
„Hanko, ty jsi…,“ začal a zase zmlknul. Nevěděl, co říct. Hezká? Krásná? Jako obrázek? Brrr, všechno znělo naprosto kýčovitě. Banálně. Cítil, že rudne a zmateně sklopil oči. V jeho zorném úhlu se ocitlo Hančino břicho. Znal je. Občas jí vyčuhovalo z krátkých topů a ustřižených tílek. Teď ale bylo jiné. Něco se na něm blýskalo. „Ty sis nechala propíchnout pupík!“
„Udělala jsem to v Praze,“ přikývla rozzářeně. „U tety. Je v těchhle věcech ohromně pokroková. Sama má pírsink všude, kde se dá. Naši to ještě nevědí.“
„Co? Že má teta pírsink?“
„Že ho mám já! A to není všechno!“
Pootočila se a Darek uviděl malý obrázek  pod lopatkou.
„Co to je?“
„Kérka. Líbí se ti?“
Darek se naklonil blíž. V kuželu světla padajícího seshora vikýřovým oknem rozeznal malou postavičku s podivnými rohy.
„Nechala sis na záda vytetovat ďábla?“
„To je Anubis, bůh s psí hlavou,“ vysvětlila. „Podle egyptského horoskopu jsem se narodila v jeho znamení. Dává na mě pozor. Pokouše každýho, kdo by mně chtěl ublížit. Vytetovali mi ho přesně podle mojí předlohy. Sluší mi?“
Váhal. Dá se o hřebíku v pupku a psím bohovi na zádech říct, že sluší? Podle něj to byly zbytečné doplňky. Možná ozdobné, ale zároveň agresivní. Musel myslet na to, jak Hančinu akátovou kůži rozbodávala tetovací a piercingová jehla a nechávala za sebou krvavou cestičku. Představoval si Hančin bolestí stažený obličej a skousnuté rty. Uvažoval, na co asi myslela, když se tak nechala týrat. Podle radostného vzrušení, se kterým Darkovi své pražské výdobytky předváděla, bylo jasné, že je na ně pyšná.

—Uzly a pomeranče (Albatros, 2011)
Z ocenění
 2012 Zlatá stuha – Literární část: Literatura pro mládež
 2010 Magnesia Litera – Kniha pro děti a mládež
 2007 Cena Friedricha Gerstäckera
 2007 Zlatá stuha – Literární část: Beletrie pro děti
 2006 Magnesia Litera – Kniha pro děti a mláděž